Silence of the Siren – první dojmy ze slibné tahovky od českých ručiček
Za pár dní to bude neuvěřitelných 25 let, kdy světlo světa spatřila nadčasová tahová strategie Heroes of Might and Magic III. Málokdo se jí ovšem snažil konkurovat či ve větším měřítku inspirovat.
Vlastně je až s podivem, že se nenašel téměř nikdo, kdo by chtěl na její úspěch navázat, pokud tedy nepočítám pozdější přírůstky do stejné série. Toho si jsou zřejmě vědomi i čeští tvůrci z Oxymoron Games, a tak na začátku měsíce představili veřejnosti krátkou demoverzi svého kutaného dítka s mystickým názvem Silence of the Siren. Našemu webu pak poskytli lehce rozšířenou verzi, kterou jsem si nejprve opatrně vyzkoušel a poté s chutí několikrát dohrál. A byť jsou mé první dojmy vesměs pozitivní, na sesazení krále z trůnu jistojistě nedojde. Ale nepředbíhejme.
Věda místo magie, hrubá síla zůstává
Myslím si, že většina z vás tento žánr dobře zná a zároveň ví, v čem tkví kouzlo legendárních Heroes of Might and Magic. Mladší hráči ovšem mohou tápat, proto bude následovat rychlé představení. Začínáte vždy s jedním hrdinou a zpravidla také hradem. Oba postupem času vylepšujete, čímž si zlepšujete dovednosti a také najímáte jednotky do své armády. S ní se pak potulujete okolním světem plným různých obydlí a budov, mocných artefaktů, několika druhů surovin a roztodivných stvoření, ať už neutrálních či rovnou nepřátelských. Samotné boje pak probíhají na zvláštní obrazovce, kde se na hexagonálním bojišti snažíte pomocí jednotlivých tahů zvítězit nad oponentem. Podřízené bojovníky můžete ještě podpořit plejádou útočných a obranných kouzel. K celkovému vítězství ve scénáři pak většinou stačí eliminace protivníka, někdy je také zapotřebí získat konkrétní artefakt, vykopat skrytý poklad, našetřit určité množství zlaťáků či naverbovat určený počet jednotek. A většinu z právě popsaného najdete i v Silence of the Siren. K dispozici je navíc opravdu zevrubný tutorial.
Rozdíly tu samozřejmě jsou. Tím nejvýraznějším je očividná výměna fantasy za sci-fi zasazení. Autoři se naštěstí nevydali cestou konkurenčního Songs of Conquest a nepostavili jej na pixel-artu. Nejsem sice jeho výslovným odpůrcem a v recenzovaném Bzzzt mi dokonce sedl jako povislé půlky na hrnec, u Songs of Conquest jsem se ale přes něj přenést nedokázal. Působil na mě až moc rušivým dojmem a snad tisíckrát jsem bědoval nad tím, jak moc by mu slušelo standardní zpracování. Tomu se mi tady dostalo plnými doušky, byť se v něm zejména na začátku není úplně jednoduché vyznat. Všechno totiž splývá v jednu barvu a častokrát se stane, že něco přehlédnete. Tvůrci si jsou toho vědomi, proto do hry implementovali berličku v podobě klávesy ALT. Po jejím stisknutí se zvýrazní veškeré objekty, se kterými může interagovat. Po delším hraní si nakonec stejně zvyknete, takže v tom zásadní problém nečekejte.
Krteček a jeho kamarádi
Ve finální verzi bude k dispozici několik druhů ras, já měl prozatím možnost si zahrát za dvě. První z nich jsou Fossorians, což jsou defacto dieselpunkoví krtci. Zní to trochu podivně, ale nemusíte nadzvedávat obočí. Na bojišti dominují díky technologii poháněné z nečistých zdrojů energie, slečně Grétě tedy dvakrát sympatičtí nebudou. Druhou nabízenou frakcí je pak Children of the Source, kterou jsem si pracovně pojmenoval jako hmyzí Protossové. Město a jednotky se jim náramně podobají, obzvlášť během bitevních klání. Každá z nabízených stran má samozřejmě kladné i stinné stránky, které odhalujete krůček po krůčku v průběhu hraní. Je pravdou, že se mi některé schopnosti jevily jako příliš silné. Například kousek od mé základny hlídala celkem silná jednotka cenný artefakt. S dosavadní armádou bylo riziko ztrát veliké, nicméně stačilo si zakoupit ochranného robota. a bylo vymalováno. Jeho existence totiž nad vámi vytvořila neproniknutelný štít, díky čemuž jsem zaskočené bijce vesele zlikvidoval pouze střelbou z dálky. To samé lze říct o jednotkách zvaných Custodian Clerics. Na bojišti kolem nic stačí umístit ostatní a tito vejlupci je na začátku každého kola nejen vyléčí, ale dokonce i oživí! Celkový balanc bude evidentně pořádným oříškem a uvidíme, jak se s ním tvůrci poperou.
Je pravdou, že se mi některé schopnosti jevily jako příliš silné.
I když se Silence of the Siren opravdu silně inspiruje sérií Heroes of Might and Magic, přichází také s několika povedenými zlepšováky. Na bojišti třeba označíte jakoukoliv jednotku a podržením klávesy Shift se vám červeně zobrazí, kam přesně může až dojít. Pokud se vám stane, že jsou nahuštěné moc u sebe a situace začíná být nepřehledná, stačí podržet CTRL, díky čemuž se všechny postavičky zmenší. Jednoduché a efektivní. Co se týče výstavby a najímání jednotek ve vaší pevnosti, i zde na vás čeká několik příjemných inovací. Jednotky můžete klikem jediného tlačítka upgradovat, to samé platí pro najmutí všech dostupných jednotek, ať podle dostupného počtu nebo aktuální výše financí. Závislost jednotlivých budov na sobě je elegantně vyřešena bílým zvýrazněním, stačí pouze na danou budovu opět najet myší. A nejde jen o zlepšováky v podobě intuitivního ovládání. Kromě klasického zvyšování atributů vašeho hrdiny a úrovní jednotlivých dovedností lze podobným způsobem vylepšovat i obsazené výrobny surovin. Hlavní třešničkou na dortu jsou pak tzv. Cores. Jedná se o raritní předměty, jejichž nalezení či získání není úplně jednoduché, ovšem za odměnu vám po jejich použití instantně odemknou jakoukoliv budovu na základně.
Budoucnost je ve hvězdách
Na závěr bychom si měli jednu věc uvědomit. Oxymoron Games je malé, nezávislé studio s omezeným rozpočtem a nelze tedy očekávat, že by na pulty digitálních obchodů doručilo kulervoucí AAA titul, který by s velkou slávou převzal blyštivé žezlo po letitém králi. Vysloveného průšvihu se ale bát nemusíme, hra je už v současném stavu povedená a zábavná, záležet bude převážně na délce kampaně, znovuhratelnosti a hlavně celkovému vybalancování. Samotní tvůrci také nejsou žádní nazdárkové, pracovali totiž na takových kouscích jako jsou druhý a třetí díl Mafie, Quantum Break, Silent Hill: Downpour či Euro Truck Simulator 2. Osobně si myslím, že půjde v rámci žánru o velmi příjemné zpestření vytvořené s láskou a péčí z našich luhů a hájů. Je tedy pravdou, že obě demoverze (veřejná i neveřejná) jsou k dispozici pouze v angličtině, a proto doufám, že autoři nezapomenou na českou lokalizaci alespoň v podobě titulků.
