Prince of Persia Trilogy

Po více než dvaceti letech strávených s perským princem bychom řekli, že už z něj zákonitě musí být i vládce písku na nádobí. Prvně se objevil v roce 1989 pro Apple a díky úspěchu, který sklidil, se ho nespočet lidí snažil udržet při životě až dodnes. Ačkoliv mnozí považují novodobé podoby Prince of Persia za zbytečnost, nelze opomenout na sebe navazující tituly v podobě The Sands of Time, Warrior Within a The Two Thrones. Na trhu se totiž čerstvě objevila tato trilogie i pro PS3 v edici Classics HD, což znamená více pixelů, více objemu a hlavně více hratelnosti, která prostě nestárne. Dilatace času, nebo jen z posledních sil tikající hodinky?

Čím je ovšem Classics HD kolekce tak lákavá? Sony tuto značku uvedla v realitu teprve nedávno, díky úspěchu God of War: Collection, již se prodaly necelé dva miliony. Za férovou cenu získáte několik klasik převedených do vysokého rozlišení, podporu trofejí a několika bonusů navíc. Prince of Persia Trilogy na tom není jinak, přičemž mu byla do vínku přidělena i podpora 3D zobrazení. Zatímco se vývojáři snaží hráče uhnat na svěží tvář hry, důvod, proč je tato trilogie lákavou nabídkou, leží v její hratelnosti. Uznáváme, vývojáři se z nás snaží sprostě oškrábat poslední zbytky peněz, ale je možné vůbec odolat?

Pohádky tisíce a jedné noci

Prince of Persia: The Sands of Time je první instancí, ve které se setkáte s problémy našeho snědého hrdiny. Jako syn perského krále Sharamana doprovázíte svého otce do Azadu, abyste dobyli Maharajovo sousední město. Plán vašeho otce ovšem nepočítá s Vezírem, jehož jméno zní v originále trošku jako „Vyžír“. S jeho pomocí se dostanete do města, ale jelikož jeho jméno koresponduje s úmysly a povahou, jste zrazeni jeho touhou po moci. Kdyby si měl původní Prince vybrat, jak bude v budoucnosti vypadat, vybral si právě The Sands of Time. Hádanky jsou sice bizarní, leč nenáročné, ale hlavně zábavné. Každý váš krok je doprovázen pohyby tak akrobatickými, že byste zahanbili i sbor korejských gymnastek, přičemž ohebnost hlavního hrdiny připomíná zahradní hadice pod tlakem vody. Všudypřítomné skoky, běhání po zdech a hlavně vyhýbání se překážkám v podobě bodců, pojízdných nožů a všelijakých dobrůtek, to jsou hlavní přednosti hry. Akce je vhodně prokládána puzzly a pohybovými částmi, přičemž je i samostatná hratelnost opravdu výživná. Soubojový systém by si ovšem zasloužil alespoň trošku invence, jelikož se díky minimální variabilitě stává po čase lehce stereotypním… stále se ovšem nacházíme v roce 2003. Nejotravnější bývá místy kamera, která se nechce usadit a to přesně v moment, kdy dře i manuální seřízení.

To byl Prince jako popová hvězdička, v pokračování zvaném Warrior Within, které je daleko temnější, už jej potkáváme jako punkera, který hodlá změnit svůj osud pomocí písků času. Nejen v hratelnosti je vidět znatelný pokrok, ale také v technickém faktoru hry. Warrior Within byl zkrášlen hezčími texturami, detailnějšími modely postav a hlavně rozmanitějším prostředím, které už není tak prozíravé, co se možností týče. Právě atmosféra je narozdíl od pohádkového SoT daleko dospělejší a v mnoha ohledech nekompromisní. Nicméně jako vždy, část problémů hlavního hrdiny tvoří ženská. Ostatně kam Maharaja nemůže, tam nastrčí dívčinu s přírodními trojkami. Po inventuře první hry si vývojáři řekli, že nám naloží o trochu více akce, kterou navíc zpříjemní větším počtem pohybů a možností využívat na zemi se povalující zbraně. Nicméně obtíže s kamerou přetrvávají.

Poslední zastávkou je Prince of Persia: The Two Thrones, jehož útroby jsou stejně rozpolcené jako sám hrdina, procházející vcelku zásadním rozkladem své osobnosti. Díky manipulaci s časem a písky se nyní hráč transformuje i do temného alter ega hlavního hrdiny. Hra se tak dělí na dvě rozdílné části, přičemž je škoda, že právě hra za temného Prince není využitá ani zdaleka tak, jak by být mohla. Nicméně se stále jedná o velice kvalitní titul, hodný završení celé série, který se navíc lehce vrací ke kořenům.

Písečná duna, zalitá krví

Ani byste nevěřili, jak vás může pohltit hra, kterou jste před několika lety dohráli 4x za týden. Ačkoliv by hrubá konverze do vysokého rozlišení pro mnoho her znamenala totální zkázu, Prince je pravděpodobně dítě štěstěny. Mnohdy se díky tomuto procesu odhalí nedostatky z minulosti, ale Prince of Persia Trilogy tím výrazně netrpí a ostřejší a jasnější obraz dodává celému putování příjemné svěží kouzlo. Samozřejmě se stále jedná o minulou generaci, tudíž postavy lehce připomínají vykulené oděvní figuríny, ale například barvy jsou daleko výraznější a příjemnější očím. Kdyby se studio nebálo renovovat i samotné modely a design úrovní, kolekce by mohla směle soupeřit s hrami dneška.

Přesto narazíte na momenty, kdy je na místě onen veleslavný „facepalm“. Není nic horšího, než když vidíte ostrý HD obraz, proložený fragmenty nižšího rozlišení. Když se mluvilo o konverzi do vysokého rozlišení, vývojáři mysleli pouze hratelné prvky všech tří her, ale veškeré animované sekvence, loga, menu nebo aktivní prvky na obrazovce zůstaly v klasickém rozlišení minulé generace. Ačkoliv vám tento poznatek nijak nezkazí pocit z hraní, hra působí jako nažvýkaný kočkopes. Některé textury vám také mohou způsobit silný šok, podobný tomu, který si odnášeli vojáci z Vietnamu. Okem občas zahlédnete části úrovní, čímž myslíme například střechy nebo méně viditelné objekty, které jsou potaženy neupscalovanými texturami a působí neuvěřitelně ohavně v kontrastu s jinak povedeným prostředím.

Na zvuk si také nelze stěžovat, jen je potřeba zmínit poněkud nevýrazné dialogy a mluvené slovo celkově. Hlasitost okolních zvuků a hudby je perfektní a jasná, ovšem hlasy postav jsou položeny poněkud níže. Což je škoda, jelikož jsou všechny tři hry nadabovány velice kvalitně, což platí dvojnásob u The Sands of Time, kde Prince utrousí nejednu vtipnou a sarkastickou hlášku. Nicméně, kriticky se nic výrazného nezměnilo, pouze uzpůsobilo určitým normám dnešního standardu. Což je celý problém hry. Vývojáři nepřidali nic navíc, a to vskutku zamrzí, když se ohlédnete zpět za God of War: Collection, která byla obohacena o desítky minut bonusového materiálu z vývoje hry. Dostanete sice chutný, ale holý základ, proti čemuž bychom neměli nic, kdyby se jednalo o premiéru. Sběratelé trofejí možná potěší tři platinové trofeje pro každou z her, jejichž získání není vůbec obtížné. Ale opravdu byl takový problém přiložit něco více?

Tím hlavním, co by vás mělo motivovat ke koupi, je hratelnost, která je zkrátka výtečná a dokazuje, že zralé víno chutná nejlépe, i když stéká po chlupaté hrudi snědého Peršana. Ale když už nás chtějí vývojáři tak okatě přimět platit znovu, měli by se o to pokusit o něco důmyslněji. Zvláště když můžete již delší dobu celou trilogii koupit na PC a to za téměř poloviční cenu. I tak se ale jedná o férovou nabídku, kterou byste zkrátka neměli prošvihnout, ať už jste fanoušky písečných hradů, nebo ne. Stará láska netrouchniví, ale musí být udržována.