Zaklínač 2 – rozšířená edice

Ve chvíli, kdy svět šílí z rozmáchlé televizní verze Martinovy Hry o trůny, není od věci si připomenout, že GRRM není jediný, kdo píše kvalitní a dospělou fantasy. Spousta západních recenzentů hraje a hodnotí Zaklínače 2 bez znalosti knižní předlohy Andrzeje Sapkowského. My ale "Sapka" načteného máme – a tím spíš je vydání rozšířené verze s láskou a péčí vyrobeného RPG s Geraltem v hlavní roli velkou událostí. V recenzi původní PC verze, vydané na Hrej loni v květnu, dostala hra 9 bodů z 10 a Ondra Hrabec s pečlivostí sobě vlastní rozebral její klady a zápory. Ti, kdo Zaklínače 2 vlastní, mohou zdarma stahovat patch, který jim hru "vylepší" a rozšíří obsah o několik hodin questování a kosmetické přídavky, jako je nové intro či tutorial. Velkou událostí je ovšem vydání konzolového portu hry – plán, který u prvního Zaklínače selhal, se tentokrát CD Projektu realizovat podařilo. A výsledek? Jakkoli je těžké hodnotit z pozice nekritického fanouška Sapkowského světa, postav a příběhů, Zaklínač 2 neztratil za rok nic ze svých největších kladů a naopak – bojový systém funguje na konzoli dokonce lépe než na PC.

O mimořádných kvalitách Zaklínače 2 by se dalo hovořit dlouho. V naší již jednou odkázané PC recenzi najdete detailnější rozbor, zde jen v krátkosti. Jen málo her nabízí podobně zajímavý příběh, vyprávěn navíc často formou retrospektivy a ozvláštněn dalšími progresivními prvky. Svět, v němž je fantasy zbavená klišé, v němž žijí elfové či trpaslíci, ale mají daleko do tolkienovské vznešenosti. Společnost, která je rasistická, trpí chudobou, válkami a v níž najdeme snad všechny lidské poklesky a hříchy. Hrdiny, kteří nejsou princi z pohádky, ale do víru událostí, jež mění dějiny, se dostávají, aniž by o to stáli. Nečernobílé volby, kdy není jasné, na které straně stojí dobro a zlo – a mnohdy právě jen menší zlo je tou nejlepší dostupnou možností. Z herního pohledu je výjimečnou vlastností Zaklínače 2 nevídané větvení příběhu – na základě hráčových rozhodnutí se druhá kapitola mění zcela zásadním způsobem. Po efektním a víceméně lineárním úvodu do děje se navíc naplno otevře herní svět a dá hráči příležitost, aby si užil kontrakty na zabíjení monster, sub-questy většího i menšího rozsahu, crafting a míchání lektvarů, postupně se učil zaklínačským dovednostem a svedl nespočet bitev v relativně akčním, ale přípravu a dovednost vyžadujícím bojovém systému.

Zaměř a rozsekej

Pojďme na specifika konzolové verze. Ovládání gamepadem je v rámci možností řešeno ideálně. Usnadňuje zejména zalockování nepřátel při soubojích a celkově pomáhá bojovému systému. Hráči díky němu přirozeně využívají rychlého či silného úderu, zaklínačských znamení i bomb a jiných předmětů. Díky ovládání kamery na pravé analogové páčce lze rychle získat přehled o pozici dalších nepřátel a neskákat jim přímo pod šavli. Zpočátku je trochu krkolomné přepínání mezi jednotlivými znameními, ale dá se na ně zvyknout. Mimo souboje je občas útrpné listování inventářem, který je stejný jako v PC verzi. Kdo by se bál, že hra v některých věcech "ustoupí" konzolovému publiku, může zůstat v klidu – hra zůstala úplně stejně komplexní a náročná.

Pokud jde o kompromisy technické, při porovnání kvalit audiovizuálního provedení samozřejmě X360 verze prohrává s PC. Rozdíly jsou vidět zejména při cut-scénách s detaily obličejů, na některých texturách a pak také v bližším horizontu. Otravné jsou také nahrávací časy a občasné záškuby, kdy textury doskakují nebo probliknout. Instalace na harddisk je v podstatě nutností, pomůže jak lepšímu frameratu, tak zároveň z větší části tyto problémy eliminuje. Srovnání s PC je ovšem jen jedna strana mince – druhá říká, že je Zaklínač 2 jedním z nejlépe vypadajících konzolových RPG. Jeho kouzlo spočívá v architektuře, lokace dýchnou atmosférou díky své nenaleštěnosti, města ožívají množstvím NPC a když se Geralt vydá do lesa, může hrát obdivovat zapletené kořeny velkých stromů, hru světla a stínu mezi větvemi i pohupující se trávu.

Nový obsah

Rozšířená edice je hodnotná nakonec možná více aplikací všech v průběhu měsíců vydaných patchů, než přímo bonusovým obsahem. Přesto toho nabízí celkem dost. Parádní intro, kde se představí titulní zabiják králů, už asi viděl každý. Tutorial je v rámci možností stručný, přitom ale seznámí hráče s většinou podstatných věcí – díky tomu tak ulehčí některé neoblíbené scény (např. potýkání se s drakem v prologu, když hráč ještě nevěděl, jak měnit a používat znamení, a tak desetkrát shořel, než se mu podařilo pobít stráže) v úvodu. Velký quest rozšiřující třetí kapitolu ji stále rozsahem nesrovná s druhou, ale přidá přibližně dvě hodiny hraní a jedno rozhodnutí – ne sice zásadní pro hlavní dějovou linii, rozhodně však zajímavé. Pro hardcore hráče je tu pak nová úroveň obtížnosti, temná, která dělá skutečné peklo z každého boje, zvýrazňuje nutnost pečlivé přípravy a ty nejvytrvalejší odmění vedle achievementu i jinak nezískatelnými sety výzbroje.

Zaklínač 2 pro Xbox 360 není žádnou narychlo uplácanou konverzí. Polští tvůrci se bez problémů vypořádali s technickými kompromisy, perfektně nastavili interface a přinášejí vyzrálou dobrodružnou hru, která je prakticky prostá slabin. I v kontextu našeho hodnocení TES V: Skyrim tak zbývá jediná možnost pro kolonku hodnocení – desítka. Zaklínač 2 je RPG jiného typu, co mu schází na otevřenosti, víc než bohatě vynahrazuje ve vyprávění a poutavosti herního světa. A nejméně půl bodu přidává i na X360 dostupná česká lokalizace.