Transformers: Dark of the Moon

Režisér Michael Bay si s nápady zrovna hlavu neláme, ba naopak, volí neohrožený postup silácké formy prezentace, chodí přes mrtvoly, a když celek zabalí do dech beroucího technického zpracování, není překvapením, že jdou diváci po jeho díle jako vosy po medu a on jen čeká na pějící ódy linoucí se světem. Inu – sága epických Transformers pokračuje již třetím dílem a to se ví, že při uvedení nového filmu do kin nebude chybět ani tradiční herní doprovod. Přitom by mělo v tomto případě platit pro obdobný úspěch ten samý postup, tedy dát nám několikatunové po zuby vyzbrojené stroje se spoustou raket, nasadit terč a hurá bum bác do svěží akce. Jak jsme se však mohli přesvědčit u minulých dílů, oslnit přehršlemi výbuchů nestačí.

Sejdeme se… na Zemi

Namísto aby herní adaptace kopírovala scénář stejnojmenného filmu krůček po krůčku, osvětluje události těsně před ním a jako prolog nás zasvětí do všeho zásadnějšího, přičemž během kampaně aktivně navštívíte jak stranu Autobotů, tak Deceptikonů. Obě rasy si přiletí válet šunky na matičku Zemi a jména hlavních protagonistů vám rozhodně nebudou cizí. Rozumbrada Optimus Prime se bude rozmachovat řečmi o dobru a zlu, na druhé straně Megatron bude vše ignorovat a ostatní se směle postaví do řady za záda toho, kam jim jejich mechanické srdce velí. A pak přijede to krásné žluté nablýskané Camaro, se kterým symbolicky načnete boj mezi dvěma odvěkými rivaly a nepřáteli.

Ale nedělejte si zbytečné naděje, hratelnost vás opět ničím nepřekvapí a podává veskrze klasickou arkádovou náplň, jejímž cílem je chodit a střílet, o něco konkrétněji řečeno: mise obsahují úkoly typu jdi a znič či jdi tam a braň. Nic víc! A proto po lineární stezce postupujete vpřed a plníte roli vyzbrojeného kolosu, jak po vás autoři žádají. Důvod, proč ovšem hra nepadá na hubu, je ten, že splňuje minimální požadavky pro dobrou zábavu a jakkoli tuctově se může tvářit, ovládat stroj, který bourá, ničí, střílí, to je pro každého chlapa zkrátka slast, jímž se hra vyhnula zaškatulkování do ledabyle zpracovaných adaptací, od nichž se svět odvrací se znechuceným výrazem v obličeji.

Šij to do něj!

Transformers si v neustálé akci libuje, což je také důvod, proč se dění na obrazovce prakticky nezastaví a jen co se dostanete za druhý roh, už slyšíte zvuky roztáčení kulometu na jedné z mechanických paží. To je část, v níž se nikdy nespletete a vždy ji dokážete s plnou přesností předpovědět, protože hra je vlastně strašně jednoduše nalinkovaná a zvrat nepotřebuje ani ho nevyhledává. Boj samotný totiž dostatečně naplňuje touhy, po jakých voláme a zejména díky unikátní transformaci, na kterou v jiných hrách pravděpodobně nenarazíte, si získává svou přízeň. Pálit totiž můžete jak v primárním režimu, kdy robot stojí na zadních, tak ve Stealth Force podobě, díky níž se můžete přesunovat z místa na místo jako auto, avšak s osazenými kanóny, což vytváří z této formy bitevní hybrid, který si okamžitě zamilujete.

Rozdíly po transformaci pocítíte kromě v pohybu také na zbraňovém arzenálu, kde podle formy, v níž se zrovna nacházíte, jsou určeny zbraně, jichž můžete využít. Transformovat se však můžete naprosto kdykoli, nejste nijak omezováni, a proto se zbraně bez problému několikrát během mise prohází podle vašeho vkusu a uvážení. Tím třetím a posledním útvarem, v nějž se můžete proměnit, je již známé auto bez výzbroje, ale s rychlým motorem, na který se dá při útěku spolehnout. Jen se ho musíte naučit ovládat, protože se chová spíše jako vozítko, které tahá tříleté dítě po koberečku.

Děkujeme! Teď film, prosím…

Během hraní se vedle vystřídání stran dočkáte i vícera strojů, které se vám dostanou pod ruku. Zní to zajímavě, nicméně příhodnější efekt by se dostavil teprve ve chvíli, kdyby se od sebe druhy výrazněji lišily, což se neděje. Ano, zbraně jsou trochu odlišné, transformovat se dokonce budete moci do stíhačky, ale to je vesměs vše, co se autorům podařilo z tohoto slibného potenciálu vyždímat, a proto působí toto zpestření jen jako zpestření. Podobně dopadlo využití stealth prvků, které nedokázaly naplnit naší představu, a tak tomu je se zbytkem dalších „nadstandardů“ – plní poloviční roli, než aby se staly opornou kostrou celé hry.

Možná nebudeme daleko od pravdy, když tvrdíme, že za všechny nedodělky a zbytečné absence může krátký čas poskytnutý na tvorbu, jak tomu u těchto adaptacích svazovaných filmovou premiérou dost často bývá. Transformers: Dark of the Moon totiž není špatnou hrou a podle skrytého potenciálu nemusela být ani průměrnou akcí. Působí svěže, záživně, ale v některých místech se ztrácí a chybí větší profesionalita a propracovanost. Jako lineární a nic nevymýšlející hon za demolicí ovšem pobaví, jen s ním nesmíte plánovat na delší čas. Dohrát kampaň dokážete do šesti krátkých hodin, a protože ani multiplayer se příliš nepochlapil, ani tam tolik času nejspíš nestrávíte.