Co má Mass Effect a jiné hry ne? Na jednoduchou otázku jednoduchá odpověď. Kterákoli část hry, když ji hodíme pod mikroskop, splňuje poměrně vysoké kvalitativní standardy. Někdy ne ty nejvyšší, ale to bychom pak museli jít s hodnocením nad povolenou hranici. Jakkoli zní tohle konstatování lakonicky, skrývá se za ním svatý grál game designu, což určitě nepotěší naivní vývojáře-snílky, kteří ještě pořád doufají, že se v jejich kanclíku jednoho dne objeví Tim Schafer či Shigeru Miyamoto a nadiktuje jim přesnou recepturu na skvělou hru.

• Screenshoty
  Screenshoty

Předchozí Další

Další

Předchozí

BioWare naštěstí není studio řízené snílky, ale dvojicí (dříve trojicí) vystudovaných doktorů, čili vědců, kteří moc dobře ví, že tělo jako celek může fungovat jen za předpokladu, že žádná z jeho částí není smrtelně nemocná (malé potíže se tolerují). S hrami je to podobné a lidé z BioWare to už v minulosti demonstrovali hlavně v Baldur's Gate hrách, kterým se Mass Effect podobá nejenom svojí propracovaností a dotažeností, ale i absencí jakýchkoli výraznějších inovací. Aniž bychom to mysleli jako urážku, není Mass Effect výkladní skříní herní inovace. Komu to vadí ať zvedne ruku, ale my se nepřidáme. Samozřejmě však nechybí pořádná dávka KoToRu, nezapomněli jsme!

Filmové rozhovory

Důkazů, že se skvělá hra může bez velkých inovací obejít, je v Mass Effect spousta, ale nejlépe si to můžeme demonstrovat na rozhovorech. Působí efektně, dokáží zaujmout a plní svoji primární funkci na výbornou. Přesto však stojí na prastarých základech a v 90% procentech případů jde tedy jen o vyčerpání všech dostupných konverzačních témat, jejichž otevírání a zavírání je dáno situací, volbou otázky/odpovědi a do značné míry i vlastnostmi vaší postavy (osobní kouzlo a tak podobně). Čekali jste něco jiného? Vaše chyba, ale zklamaní stejně nebudete. Perfektní dabing, speciální pózy i skvělá obličejová mimika postav a technologické řešení menu pro výběru otázek, to všechno dodává rozhovorům takřka filmovou podobu. K dosažení této mety sice rozhovorům v Mass Effect ještě hodně chybí, ale už se tam blížíme!

Stejný pocit přepadne většinu z vás hned na samém začátku, když dostane hlavní postava možnost zcela přirozeně zasáhnout do probíhajícího rozhovoru. Nával dopaminu a s tím spojené podvědomé spokojenosti trošku přibrzdí zjištění, že filmově, čili skutečně plynule a přirozeně, působí opravdu jenom rozhovory přísně lineární, v nichž hraje hlavní postava druhé housle a nemůže tedy výrazně ovlivňovat jeho směřování. Pochopení je však na místě, navzdory přítomnosti akčních soubojů je totiž Mass Effect epické RPG dobrodružství a je přirozené, že musí hráč zpracovávat velké množství informací. Nebo byste chtěli, aby byly rozhovory přísně nalinkované a jakákoli volba otázky/odpovědi jen formalitou v podobě stisknutí knoflíku té barvy, kterou si hra poručí? Netřeba odpovídat.

Tohle na film nebude

Drew Karpyshyn odvedl jako scénárista hry poměrně dobrou práci. Hodnocení příběhové složky je vždycky věc dosti ošemetná a hlavně individuální (pokud nejde o hry typu Tetris, či Doom, kde se na tom snad všichni shodneme). Mass Effect se však nemusí bát přísného pohledu žádného hráče, byť to u fajnšmekrů odkojených knižními a filmovými sci-fi klasikami nebude mít lehké. Několik překvapení servírují tvůrci už v prvních dvou hodinách a prostřednictvím tradičních metod (sebepoznání, milostný trojúhelník, zrada, smrt blízké postavy) si pak příběh drží svoji formu až do samotného konce. Není složitý, právě naopak. Je to zcela evidentně záměr, protože v případných kudrlinách rádoby Shakespearovského dramatu by nezbylo místo pro hráče a jeho názor a volby. Hloubka však příběhu přes relativní jednoduchost nechybí, což mají na svědomí tři hlavní činitelé: do detailu zpracovaný herní svět se vším, co k tomu patří, systém nepovinných úkolů a pak samozřejmě RPG prvky.

Původní herní svět s vlastní historií a spoustou důležitých i vedlejších postav už lidé z BioWare vymodelovali pro Jade Empire. Jejich úsilí však tolik nevyniklo z jednoho prostého důvodu. Na bohatý podkladový materiál nedokázali přilepit adekvátně kvalitní hru, ačkoli Jade Empire rozhodně nepovažujeme za marný pokus. Nevzdali se a na podruhé to vyšlo. Přitom nás první seznámení s universem stvořeným pro sérii Mass Effect her žádným velkým optimismem nenaplnilo. Spíše než napětím jsme se při čtení novely Mass Effect: Revelation (příběhově předchází událostem ve hře), která vyšla letos v květnu, ošívali nudou. Zpětně je však jasné, že hlavním problémem nebyla špatně napsaná kniha, ale její samotná existence.

Karpyshyn se mohl klidně přetrhnout a stejně by, zcela zjevně přímo pro herní formát vytvořený svět (včetně postav a jejich příběhů), do podoby krátkého románku kloudným způsobem nezpracoval. Musela by to být bichle v rozsahu Tolkienovy prstenové trilogie, v níž by 90 procent tvořila encyklopedie se spoustou hesel. A žádný smích prosím, takhle to ve hře skutečně funguje. Samotný příběh Mass Effect opravdu těží z obrovského množství popisných informací o herním světě, který skýtá netušený vypravěčský potenciál. Však se podívejte na Lucase a jeho Hvězdné Války.

Z pravidelného nakukování do Kodexu, což je místní knihovna v hlavním menu, si brzy uděláte podvědomý reflex. Nové informace tam přibývají neustále a jejich postupnou konzumací se pro vás stane virtuální universum Mass Effectu pomalu ale jistě druhým domovem. Pak si naplno vychutnáte hloubku celé řady v zásadě nicotných okamžiků, jako je třeba pouliční spor mezi víru hlásajícím hanarem a turianským příslušníkem C-Sec v Citadele, který se brání použití násilí, ale zároveň chce jednat dle předpisů. Jinak řečeno policista řeší otázku, kam s ním, zatímco mnich (dá-li se to tak nazvat) se ostrým hranám zákona staví naivně se slovem božím na rtech. Vůbec si neuvědomuje, že svojí pasivní rezistencí staví muže zákona do obtížné situace.

Mimochodem, řešení této scénky je samozřejmě nepovinné, ale proč se držet stranou, když právě tyto situace vás s hrou sblíží mnohem více než jakýkoli velkolepý příběhový zvrat. Naštěstí tvůrci nenápadně, ale přesto s razancí vodního buvola cpou vedlejší události a nepovinné úkoly velmi blízko hráčovu centru pozornosti, takže se jim prostě neubráníte. Občas jim to ujede, když zpřístupní quest, jehož nároky převyšují schopnosti vaší party. Nevyhnutelná smrt však nemá povahu demotivující. Jde spíš o katalyzátor, který nastartuje zvýšené úsilí a ve výsledku vás tedy posune o kousek dál k novým oblastem a událostem.

Palice jedna dubová!

Využití RPG prvků v soubojích, kde namísto řinčení křížených mečů zní střelba ze zbraní, jsme před pár dny zažili v Hellgate: London a teď to na nás zkouší znovu Mass Effect. V zásadě jsou oba systémy velmi podobné, když o úspěchu nerozhoduje stoprocentně postřeh a přesná muška, ale hlavně statistiky a hody zákulisní kostkou. Jenže zatímco v Hellgate cítíte vliv RPG prvků na každém kroku a vymaxované statistiky jsou tedy důležitější než trefa do hlavy nepřítele, Mass Effect to na nás hraje férově a sféru vlivu dělí půl na půl. Znamená to, že v soubojích hraje stejnou měrou roli přesná muška, výběr správné zbraně či schopnosti i statistiky každého hráče. Celkově je RPG systém docela jednoduchý a průhledný, ale zároveň hmatatelný. Vrazíte-li bodík, či dva do střelby s brokovnicí, hned to v souboji poznáte.

Přítomnost dalších dvou postav sice posiluje taktický charakter bitek, ale nikdy to nepřekročí hranici, za níž číhají hry typu Rainbow Six Vegas. Zvláště při soubojích s velkým množstvím nepřátel nebude na péči o spolubojovníky čas a ke slovu se tak dostane jejich inteligence, která není umělá, ale pořádně dubová (naštěstí po fatálním úbytku energie jen upadnou do komatu až do konce souboje). V takových chvílích půjde jen o vás, cíl a zmatek okolo. Nepřátelé se budou vlivem tlakové vlny vznášet ve vzduchu spolu s nábytkem, do toho naváděné střely, zmatené pobíhání spolubojovníků a sonický borčus různého charakteru. Časem se naučíte podobné situace řešit v klidu a bohužel to bude způsobem, který tak trošku přečůrává záměr tvůrců. Zkrátka se naučíte používat díry v systému a budete cheatovat, což není známka kvality, naopak.

Naštěstí tak nevypadají všechny souboje. Mnohem častěji půjde o pomalý postup lokacemi a taktické bitky s dvojicí až trojicí nepřátel, které jsou zábavné a odmění vás - při použití odpovídajícího způsobu boje - skvělým pocitem z úspěchu. Lepší motivace v hře snad neexistuje. Určitě až několik hodin pak při bojích strávíte za volantem vozítka Mako, které slouží k planetárním výsadkům. Mako je neuvěřitelně stabilní i mobilní a když s pomocí jeho kulometu a děla nebudete likvidovat nepřátele, můžete si zablbnout na kráterech našeho Měsíce (a nespočtu dalších krásných i zcela obyčejných planet). Kdo ví, třeba zjistíte, jak nakonec skončila sovětská sonda Luna 23. Na Zemi se nikdy nevrátila :)

Zavři oči a zacpi si uši.

Co nám tedy nakonec brání v tom, abychom Mass Effect odměnili velkou desítkou a spolu s verdiktem použitelným na krabici (musíme z něčeho žít :) odeslali na prominentní místa v obchodech? Kromě už zmíněné nedotaženosti řady soubojových situací nám v žaludku leží citelné cukaní hry v oblastech s větším množstvím lidí a velmi nepřátelská správa předmětů v inventáři, který vlastně - v klasickém slova smyslu - vůbec neexistuje. Tento problém se samozřejmě dá obejít, stejně jako díry v podlaze soubojového systému, ale je to otravné a nepříjemné. Překonávat máte ve hře nepřátele a zamčené sejfy, ne podivuhodná rozhodnutí vývojářů a z toho pramenící chyby.

To samé platí o zásecích vedlejších postav za libovolným objektem. Prostě se kousne a nehne s ní ani stádo volů. Buď využijete přehledně zpracované mapy a kámoše/kámošku si zaběhnete vyzvednou, nebo jednoduše použijete výtah, či vozítko Mako, kdy hra postavičky sjednotí bez ohledu na jejich pozici v úrovni. Grafickou a hudební stránku hry však kritizovat nebudeme. Hlavní lokace jsou technicky i stylově nádherné a u poměrně jednoduše zpracovaných planet zas potěší variabilita. Ódy však pět nebudeme, to si obstarejte sami.

Hned jak jsme naše hlavní výtky vyjmenovali a zohlednili při volbě hodnocení (ideálně bychom hře dali 8.5, ale polovičatost se na Hrej netrpí a 9 hře odpovídá víc), tak je na chvilku hodíme za hlavu. Mass Effect je prostě chytlavé sci-fi dobrodružství, které sice neboří žádné nové hranice, ale funguje (někdy více, někdy méně) na všech úrovních a nejenom že si vaši pozornost umí hned na začátku velmi razantně získat, dokáže ji udržet do samého konce a ještě dál. Díky několikaúrovňovým dialogům, spoustě vedlejších questů a řadě poměrně důležitých voleb (jejichž dopad se často projeví až za delší dobu) totiž stojí za to hrát Mass Effect podruhé... a možná i potřetí... prostě: dokud nebude Mass Effect 2.