Vývojáři z Capcomu se s ničím příliš nemazlí. Jejich hry jsou vždy velmi osobité a velmi často nalezneme ráz japonské herní kultury i v titulech určených pro západní trh. Z toho důvodu v nich bez problému zabloudí i kovaní veteráni, kteří jsou však ochotní tyto neduhy přehlížet. Důvodem je komplexnost a úroveň designu, díky čemuž je radost hry typu Bionic Commando či Resident Evil 5 hrát. Do kolonky povedených titulů se pak řadí i Lost Planet, který se v těchto dnech konečně dočkal svého vytouženého pokračování. Pravda, nešlo o nic bůhvíjak objevného, v Lost Planet 2 jsme ale i tak hledali poctivě odvedenou práci a zábavnou kooperaci.

• Screenshoty
  Screenshoty

Předchozí Další

Další

Předchozí

Víc hlav(ní), víc ví(tězství)

Naťuknutím multiplayeru jsme nezačali náhodou. Naopak, moderní doba si žádá co nejčastější zapojení více živých hráčů do herního procesu a Lost Planet 2 tyto požadavky primárně plní. V kampani, která je základním herním módem, se proto bude točit vše podstatné kolem chlápků z různých frakcí, a aby to bylo hezky oddělené, rozhodli se vývojáři rozsekat příběh do šesti vcelku výživných epizod. Postupně se v nich dozvíte, že od sněžných dob planety E.D.N. III. uběhlo přibližně deset let a nebude vám trvat dlouho, abyste pochopili, že se budete potýkat s vybujelou florou a hlavně faunou. Základní koncept téhle 3rd person střílečky se však od prvního dílu takřka nemění, kompletně překopané prostředí nicméně dává hře tak jako tak svěžejší nádech a mnohem více výzev.

Krytí ve hře takřka nefunguje, ono ale ani není třeba...

A nejde tolik o složitý postup krajinou, největším problémem jsou nepřátelští Akridi, kteří sice dostali v původní hře nakopáno, ovšem nyní se vrátili zpět a chtějí odplatu. Asi vás nepřekvapí, že je zastihnete (technicky vzato, oni zastihnou vás, ale to je fuk...) v mnohem lepší kondici a navíc je podezříváme z toho, že si sem tam zobnou nějakou tu pilulku na růst tělesné hmoty. Jednoduše řečeno, jsou přerostlí a zkrotit třeba už prvního bossáka stálo opravdu hodně námahy. O to větší, pokud se vehementně snažíte vyhrát tenhle nerovný souboj osamoceni. Chcete-li si tedy ušetřit nervy, sežeňte si ke hraní vždy alespoň jednoho kámoše, vývojáři dávají jasně najevo, že na čistý singleplayer mysleli až úplně na konci vývoje a nevěnovali mu příliš velkou pozornost.

Jeden zvenčí, druhý zevnitř

Těžko soudit, jestli je to správně, klíčové pro nás ale zůstává, že bez využití kooperace se připravíte o všechnu zábavu. A právě tyhle finální bitvy ji nabízí měrou vrchovatou. Oproti původní hře totiž přibyla spousta cest, jak se bosse zbavit, a věřte nevěřte, nabízí se i možnost prolézt tlamou do břicha a prostřílet se skrz vnitřnosti až k srdci. V kooperaci vám k tomu může pomoct parťák „na povrchu“, který pálí do zvýrazněných slabých míst potvory, a za chvíli je práce hotová. A když vám to nestačí, přijde na řadu zbraň, která se stala poznávacím znamením téhle již dvoudílné série. Ano, mechanický robot s mnoha různými zbraněmi, takřka neomezený „rambo“ pocit a adrenalin pumpující vašimi žilami. No, možná to už trochu přeháníme, nicméně platí, že Vital Suits, jak jsou zdejší mechové pojmenováni, mají vylepšené schopnosti a zas a znovu v nich uplatníte kooperaci. Abyste rozuměli, jeden se může starat o řízení železného monstra a zbylí dva obstarávají zbraně. Je to legrace a mnohokrát jsme byli překvapeni, kolik variant a odlišných postupů vylepšený systém boje nabízí.

Kde je problém?!

Střílet do zvýrazněných míst se vyplatí, potvora lehne rychleji

Pokud jste podváděli a už vidíte finální číslo hodnocení, asi se teď ptáte, co nám na hře tolik vadilo, že jsme ji musel bodově zaříznout. Inu, tyhle výše popsané dojmy ze hry ve vás zůstanou po několik úvodních hodin. Poté euforie vyprchá a důvodů je hned několik. Prvním z nich je zcela bez diskuse ztráta jakéhokoliv ducha, neboť většina misí je po slibném startu až nápadně stejná. Jasně, od rubačky neočekáváme nic sofistikovaného, stále se opakující nuda to ale také být nemusí. V Lost Planet 2 se však dočkáte jen několika vln nepřátel, kteří se povětšinou nechovají jako ucelené hejno hmyzu, ale jako po čertech individualističtí gerojové, následně se na scéně objeví velký brouk, a když to zvládnete, mise skončí. Další problém je také spojen s krkolomným ovládáním a mechanismem starajícím se o životaschopnost vaší jednotky. Přičítají se k ní body za splněné úkoly, pokud ale někdo z vaší jednotky odpadne, body ze společné kasy ztrácíte. Když jste hodně šikovní a dostanete se na nulu, čeká vás opakování celé mise a věřte, že tohle moc legrační není. Také s ohledem na to, že se hra ukládá po VELMI dlouhých úsecích. Díkybohu / bohužel můžete napumpovat své spolubojovníky proudem přebývajícího tělesného tepla, které do nich v podstatě nastřílíte, a nepřijít tak o společné životy. Jenže když si spletete podivně namapovaná tlačítka a jejich kombinace, chudák váš parťák, který nevěřícně kouká do hlavně vaší zbraně, ze které se sype olovo...

Typický obrázek před smrtí, jak se z toho dostat živý?!

I s tím se ale dá, ehm, žít a věříme, že díky zbylé herní nabídce nebudete po případné koupi Lost Planet 2 zklamáni. Pokud vás omrzí kooperace, můžete se pustit do hraní klasických multiplayerových módů a těšit se z odemknutých zbraní, vybavení a bojových technik. Tak trochu s tím ale ztrácí Lost Planet vlastní kouzlo, neboť se hra přiblížila ostatním současným střílečkám a pocit osamělého bojovníka proti nenadále se objevujícím potvorám je tentam.

Kam dál?

15. května 2012

Diablo, král žánru. Nebo ne?

Téma pro PC a konzole

Výběr nejlepších klonů slavné hry

Ondřej Novotný21

10. května 2012

Dead Space 3

Preview pro PC a konzole

Ema mele nekromaso

Petr Strecker1

9. května 2012

Mass Effect 3 - multiplayer

Téma pro PC a konzole

Čtyři pistolníci na cestě galaxií

Jaromír Möwald5