Tři díly Halo, vlajkové lodi konzolí značky Xbox, jsou hrdinským mýtem v kulisách science-fiction. Příběhy, které vzletnými verši, silnými epitetony a květnatými metaforami vypráví Černý Orfeus, největší básník galaxie: příběhy Hrdiny s velkým H, Sparťana Master Chiefa, umělé inteligence Cortany a války s Covenanty, zákeřnou rasou mimozemských tvorů, hrozící vymýtit lidstvo i z té nejzapadlejší kolonie celého vesmíru. Orfeovy balady měly mnoho veršů, ani hodiny básníkova zpěvu ale nevystihly galaktickou válku v celé její slávě. Proto přichází Halo Wars, dílo zručného, metodického prozaika, kronikáře, který však nepostrádá smysl pro detail a cit. Vesmírná opera o obřích kruhových portálech, majestátních vesmírných korábech a hrdinech bez bázně a hany nabízí mnoho zápletek – a příběh křižníku Spirit of Fire, seržanta Forge, doktorky Andersové a sličné UI jménem Serina by byla škoda si nevyslechnout.

Dvacet let před událostmi Halo shlíží vesmírná loď Spirit of Fire z orbitu planety Harvest na peklo, které na povrchu způsobilo pět let krvavé války s Covenanty. Lidem se povedlo získat kontrolu, ale klid zbraní je jen dočasný. Malý výsadek Covenantu se vydává zkoumat starobylou relikvii. Ta mimozemšťany i pozornou posádku Spirit of Fire přivede na stopu planety, která krom smrtící nákazy na povrchu skrývá i flotilu lodí nepředstavitelné moci uvnitř. Je na čase, aby odvážná a inteligentní doktorka Andersová, chlapácký, ale správný seržant Forge, opatrná Serina a kapitán Spirit of Fire udělali to pravé rozhodnutí, pravé ne pro sebe sama, ale pro budoucnost lidstva.

Akční strategie, strategická akce

Na hráče samotného zdaleka tolik rozhodnutí nečeká, alespoň ne v singleplayerové kampani. Velkolepé renderované filmečky mezi misemi diktují příběh a zápletky jednotlivých misí. Ty jsou navrženy striktně lineárně, nutí plnit předepsané úkoly a v případě opakování si hráč užije i týchž skriptovaných sekvencí, jež mění situaci na bojišti. Halo Wars jsou víc strategickou akcí, než komplexní a variabilní strategií, to je ale pouze varování, ne kritika. Ensemble Studios zvolili ideální kompromis mezi zapojením hráče do příběhu a vlastní taktikou, s přihlédnutím k možnostem gamepadového ovládání. A protože celková úroveň prezentace je skutečně špičková, ani příliš nevadí, že archetypy hrdinů, motivy jejich skutků, charaktery nepřátel a okolnosti dějů nedoznaly vývoje od antického mýtu.

Patnáctka singleplayerových misí je i přes jednoznačnou přímočarost výtečná. Variují prostředí, úkoly i způsoby boje. Hráč pomáhá evakuaci kolonistů z planety Arkádie, čistí povrch Spirit of Fire od zárodků nákazy a brání vzduchové závěry lodi, rozmisťuje plazmová děla, aby si vystřílel průchod obřím covenantským štítem... a ano, občas také staví základny, vyrábí jednotky a snaží se ztéci základny nepřítele. K prvkům Duny 2 ale Halo Wars přidávají bohatou porci skriptovaných událostí a bonusových úkolů, která je posouvá daleko od začátku devadesátých let a bojů s písečnými červy.

Samí staří známí

Hlubší analýza herního systému odhalí, že bylo zcela stranou odloženo hromadění zdrojů: ty hráč získává automaticky, jakmile postaví na základně sklad, anebo obsadí pěchotou důl. Výstavba bází je také zjednodušena: lze je rozprostřít jen na několika určených místech, přičemž spolu s hlavní budovou se otevřou volné sloty pro stavby podpůrné. Mezi ně vedle již zmíněných skladů patří elektrárny, zvyšující technologickou úroveň, kasárna, továrna na vozidla, letiště a konečně armádní laboratoř (kde se nové technologie zkoumají). Celou základnu lze potom chránit čtyřmi stacionárními střílnami. Žádné větší složitosti nečekají ani u výroby jednotek: pěchoty, vozidel i leteckých zbraní není mnoho, po třech typech od každého, s výrazně speciálními druhy užití. Univerzální je pouze základní pěchota a vozidla, další jednotky už musí hráč nasazovat strategicky. Plamenometčíci se uplatní proti pěšákům nepřítele, Škorpioni jsou k nezaplacení jako podpora útočného svazu, Kobry mají ničivý účinek proti vozidlům, Wolverine neutralizuje vzdušné nebezpečí. A když je třeba získat vedle země převahu i ve vzduchu, uplatní se rychlé Hornety a pomalí, ale enormně silní Kondoři. Metodou kámen-nůžky-papír mohou ve skirmishi a multiplayeru postupovat i ti, kdo hrají za Covenanty: nasadil soupeř vozidla? Není nic snazšího, než poslat na bojiště Lovce. Nasadil pěchotu? Uplatní se Šakalové. Nejpoužívanějším vozidlem je všestranný Přízrak, k ničení budov se výtečně hodí pomalá Kobylka. Letectvo opět sestává z kombinace rychlosti a ničivého účinku, jmenovitě tedy Baanshee a Upír.

I když mezi lidmi a Covenanty dílčí rozdíly jsou (první jsou techničtěji založení, spoléhají vedle síly vlastních jednotek na podporu Spirit of Fire, druzí mají pokročilejší štítové technologie, kterými mohou chránit základny), hratelnost je velmi podobná a nejhlubší taktická rozhodnutí se týkají složení útočného svazu či vybudování obrany. Boj sám je víceméně automatický a lze ho jen mírně ovlivnit volbou základního či speciálního útoku: pak už je nejrozumnější zachovat si odstup od dění na bojišti a kochat se plynulými animacemi rozmanitých útoků, automatických manévrů jednotek, jako je zaklekávání, krytí, akrobatické skoky Sparťanů, laserové šavlovačky Soudců atd. Opět: není na místě za to Halo Wars kritizovat, ale komu v RTS záleží na možnostech manévrování, využití prostředí, vlivu morálky a dalších prvcích, které se projevují v pokročilejších hrách, bude pravděpodobně zklamán. Tyto věci, stejně jako využití armád větších než patnáct, dvacet jednotek, či rozlehlejší bojiště padly za oběť snaze hráče nedezorientovat, umožnit mu v každém okamžiku mít přehled nad šarvátkami v různých částech mapy a udržet pocit, že doopravdy vládne svým jednotkám.

Nač takové Haló?

Samozřejmě, bita je celková trvanlivost hry. Jednak tím, že kampaň sama o sobě není z nejdelších, jednak tím, že i skirmish a multiplayer nabízí volbu pouze mezi dvěma a k tomu velmi podobnými frakcemi. U lidí i Covenantů jsou ještě tři různí velitelé se svými specifickými bonusy, ale stále jsou si jednotlivé bitvy velmi podobné.

Skutečný úspěch Halo Wars a důvod, proč jde o ještě lepší zážitek, než překvapivě dobrý Tom Clancy's EndWar, spočívá v perfektním vyladění herního designu, ovládání a prezentace. Gamepad je ve hře užitečným nástrojem – jeden analog posouvá po mapě, druhý otáčí kamerou, směrový kříž slouží jako zkratka k základně, speciálním schopnostem či označený klíčovým bodům, tlačítka L1 a R1 usnadňují hromadné označování jednotek. Strategická mělkost je vítanou příležitostí vychutnávat si manévry známých jednotek v akci – detailně animovaní Sparťani, Soudci, agilní Warthogy, rychlí Ghosti a mnozí další staří známí se chovají přesně tak, jak si je hráči pamatují z FPS trilogie, prostředí je bohaté na detaily (i když terén se nedeformuje a nemá vliv na boj) a střídmost v počtech jednotek, rozlehlosti prostředí a počtu možných bitevních manévrů a kombinací zajišťuje neustálý přehled. V jistém smyslu jsou Halo Wars casual RTS, ale právě díky tomu se hrají mnohem lépe než konzolové konverze Command & Conquer titulů a jiné "tradiční realtimovky".

Epos Černého Orfea o Master Chiefovi a hrdinném boji proti Covenantům kronika strategické války nepřekonala. I tak je to však příběh, který stálo za to vyprávět, příběh plný hrdinských skutků, emocí a velkých rozhodnutí. A také návrhem střídmá akční RTS v nejlepší formě.

260,-