Píše se rok 2552 a lidstvo stále nevýslovně trpí válkou s mimozemskými vetřelci ze společenství Covenant. Ti se považují za proroky a lidstvo v pozici kacířů musí vyhladit. Jenže společenství probudilo ještě daleko strašlivější parazity Flood, které napadají s velkou zuřivostí vše živé, na co narazí. Poslední zbytky armády spoléhají na jediného geneticky vylepšeného vojáka z vojenského programu Spartan 117 – Master Chiefa, aby je vedl ve finálním boji za záchranu celého lidského pokolení.

Přesně v okamžiku kdy končí druhý díl, začíná své poslední dobrodružství Halo 3. Do svého finálního boje vlétlo s nebývalou razancí, že má šanci potěšit jak zkušené harcovníky, tak i úplné nováčky a zařadit se mezi nejlepší zábavní produkty všech dob. V okamžiku psaní této recenze se jí to ostatně už podařilo. Ovšem vraťme se zpátky do daleké budoucnosti, kde Master Chief začíná své další putování proti tolik nenáviděnému nepříteli z jiné galaxie.

Pohledný svět budoucnosti

Hra ještě cizeluje nesporné kvality předešlých dílů, aby je obohatila novými funkcemi, takže se nám servíruje skoro dokonalá střílečka z pohledu první osoby, která nezapře pečlivou pozornost ke každému detailu celé skládanky Halo 3. Již v úvodu po přistání v zelené džungli si uvědomíte, že grafika prostředí není vůbec tak špatná, jak se očekávalo. I když se porost tolik nehýbe, určitě vás okouzlí dokonalé hrátky slunečních paprsků pronikajících stromovím, rozčeřené hladiny jezírek a nebo později i stopy v prachu cest. Dokonalé jsou vykreslené horizonty a barevné variace animované oblohy, ovšem tolik se již nemluví o nicotné interaktivitě úrovní. A není to ani tak statickými předměty, ale spíše designem lokací, které prostě větší množství zničitelných a kolidujících objektů neobsahují.

Většina interiérů pak poukazuje na skutečnost, že si s nimi tvůrci moc práce nedali, protože takovéto úrovně jsou jednak striktně lineární, ale hlavně zde postupně přijdete na laciný trik s opakováním místností, kdy musíte na své cestě proběhnout stejné lokace tam i zpátky. Očividné je to hlavně v podzemní základně mise Crow's Nest, která navíc patří ke graficky nejslabší části hry. Některé vnitřní lokace pak opravdu vypadají jako z druhého dílu ve vyšším rozlišení. Nicméně venku se budete cítit daleko lépe a je jedno, jestli zrovna bojujete v zasněženém údolí, na zbytcích dříve krásných autostrád a nebo v neskutečně působivém polorozpadlém přístavu. Exteriéry jsou dostatečně rozmanité a tak můžete rovnou několikrát obdivovat jejich monumentálnost. Bloudit ale nebudete, protože pokud ztratíte nit, hra vám pomůže malou šipkou ukazující správný směr.

Nebojuj nikdy sám

Celá kampaň ale nemá dlouhého trvání i když hodně záleží na zvolené obtížnosti. Kvarteto stupňů myslí jak na úplné zelenáče, tak i na zkušené matadory, ovšem až od normální obtížnosti se vám zpřístupní achievementy za dokončení úrovní. Na stejné nastavení pak kampaň nezabere více než 10 hodin, ovšem pokud pozvete na kooperaci až tři kamarády, nebudete mít větší potíže ani na nejtužší obtížnost. Odměnou vám je o třídu lepší zábava než v osamocení a to jak na rozdělené obrazovce, tak i přes propojené konzole a samozřejmě internet. Používání bojových vozidel od čtyřkolky Mongoose, přes známá terénní vozidla Warthog, až po vysoce účinné tanky Scorpion, patří k nejlepším částem hry a to nejen při kooperativní spolupráci. Podobně můžete zabírat i volné prostředky protivníka. Pochybné otočení převráceného Warthogu na lusknutí prstu zůstalo i do třetího dílu, ale nepřátelská vozidla již takto zničit nemůžete.

Dostatečně rozmanitý a lákavý najednou je zbraňový arzenál, sestávající z mnoha druhů pistolí a pušek střílející kulky i plazmu, nechybí ani brokovnice, plamenomet i raketomet a jednoruční zbraně chytnete do obou rukou. Skvělá funkce spočívá v možnosti vytrhnutí stacionárních zbraní, s kterými pak můžete svobodně, byť pomaleji pochodovat, přičemž kamera se posune za vaše záda. Pohled ze třetí osoby ale nelze normálně navolit. Často se po úrovních povalují také granáty a méně i jednorázové vychytávky, jako jsou ochranné štíty a nebo dočasná neviditelnost, ovšem tyto pomůcky nejsou až tak zásadní, jak by asi měly být. Samozřejmě střílet lze i z většiny vozidel. Solidní umělá inteligence protivníků pak obstará řidiče a nebo střelce. Sice má počítačový taxikář často plné ruce práce a udržení přímého směru mu dělá někdy kardinální potíže, ale na druhou stranu vás skoro vždy doveze do cíle a dokonce se dokáže vyhnout i nepřátelskému útoku.

Protivníci na více způsobů

Nepřátelé na mimozemské či biologické bázi již tolik rozumu nepobrali a spíše než v krytu je uvidíte při nekoordinovaném útoku. Roztomile vykřikující Grunty s ulitou za hlavou je pak skoro škoda střílet, ale nebezpeční „punkeři“ se zase postupně odkrývají, jak jim ustřelujete skafandr, aby se na vás s hurónským řevem vrhli rovnou po hlavě. Ovšem nejlepší okamžiky v boji zažijete při dobývání obřích robotických pavouků Scarabů, kteří dokáží na poprvé ohromit a i na podruhé se vám řádně zvedne srdeční tep. Znamenité potěšení pak následuje např. při současném vzdušném útoku malých bojových letounů Hornet na pobřežní základnu. Obecně je každé řízení a palba z jakéhokoli vozidla malým zážitkem už jen díky skvělé fyzice postavené na Havok enginu, kdy po zásahu těžkou zbraní nepřátele kosí tlaková vlna jako figurky na šachovnici.

Multiplayer není jen do počtu

Potěší i delší filmové scény zdatně posunující na střílečku poměrně zajímavý příběh, ovšem nejen při jejich sledování „vyniknou“ doslova příšerné obličeje postav, patřící i se svými animacemi spíše na první Xbox a možná ani to ne. Pochvalu si ale zaslouží fantastická orchestrální hudba, která by neudělala žádnou ostudu ani na jakémkoli epickém RPG. Daleko bohatší možnosti oproti singlu ale skrývá škatulka potěšení pro více hráčů a je celkem jedno, jestli budete hrát bok po boku s kamarády na rozdělené obrazovce a nebo přes internet s hráči z celého světa. Multiplayer na jedenácti mapách skrývá desítky rozmanitých herních variant (napočítal jsem jich celkem 35) pro jednotlivce i týmy a to prosím až pro 16 hráčů najednou. Zahrajete si tak deathmatche všichni proti všem i v týmech, budete krást a chránit vlajky i VIP osoby, zabírat území i základny a nebo se sami bránit přesile všech ostatních bojovníků.

Tvůrci dokonce nachystali i několik dosti svérázných módů, které přesahují zažitý rámec multiplayeru u většiny podobných her. V jednom musíte co nejdéle okupovat určenou výseč za ataku zbývajících protihráčů a v dalším zase bojujete jako novodobí Hamleti o symbolickou lebku, která se samozřejmě zásadně nepůjčuje. Pokud se chcete co nejrychleji připojit rovnou do hry bez nutnosti jejího zakládání, možná vás ale nemile překvapí systém, kdy vám hra vždy náhodně zvolí jak herní variantu, tak bohužel i mapu. Pokud vám zvolený zápas nevyhovuje, můžete sice hru vetovat, ale i když to udělá potřebná většina, hra nabídne další hru opět zcela náhodně. Druhé veto již ani není možné. Jediný způsob jak si alespoň částečně přizpůsobit herní varianty spočívá ve výběru z několika skupin (tzv. playlistů), jenž vždy ohraničují společné herní módy.

Pokud si založíte vlastní hru, pak si herní režim, mapu a mnoho dalších prvků již svobodně nastavíte, ale zase musíte čekat na připojení ostatních hráčů a nebo rozeslat pozvánky přátelům. Hra vám do takovéto seance sama žádné živé hráče nepošle a hrát proti počítačově řízeným botům zde nelze. Nemožnost svobodného výběru hry mimo zakládání vlastních zápasů je největší bolístkou multiplayeru v Halo 3. Navíc nabídnutou hru nemůžete odmítnout a pokud utečete ze spuštěné hry, obdržíte penalizaci formou odebrání zkušenostních bodů, které v Halo 3 slouží jako hodnosti i pro rozlišování zkušenosti hráčů. Nepříjemně dlouhé jsou loadingy, když vyhledávání a spouštění zápasů pro větší počet lidí trvá klidně i několik minut.

Záleží na jen na lidech

V Halo 3 platí, že se zábava v multiplayeru přímo odvíjí od nabídnutého módu a vašich spoluhráčů. Mapy jsou sice rozmanité a jsou situovány také mimo lokace z kampaně, ale pokud se v týmu nedokážete dohodnout, zvrhne se často seance do pouhé chaotické střílečky, kdy všichni pálí do všeho a přitom zběsile poskakují po úrovni jak cvičené opičky. Tomu Halo 3 předchází jednak možností slučování hráčů do part, jenž slouží podobně jako klany k větší solidaritě stejně smýšlejících uživatelů, ale také několika herními režimy, které více sázejí na schopnost přežít, než na počet fragů a killů. Halo 3 ale v dříve nebývalé míře exceluje na poli komunitních funkcí, ty zřejmě nemají alespoň v žánru 3D stříleček obdoby. V jednoduchém a snadno pochopitelném editoru si můžete přizpůsobit a podle své fantazie upravit vlastní herní módy. Podobně si přizpůsobíte i jakoukoli multiplayerovou mapu, kterou tak zcela obměníte vlastním rozmístěním zbraní i překážek.

A to nejen sami, protože k dílu můžete pozvat i své přátele a modelovat tak společně. Hotové dílo pak jistě nabídnete i ostatním ke stažení skrze funkci sdílení obsahu. Hra také automaticky ukládá filmové záznamy všech vašich her v singlu i multiplayeru, přičemž Halo 3 obsahuje unikátní možnost přehrávat tyto filmy, včetně možnosti zcela svobodně ovládat kameru! Svůj boj tak rázem shlédnete z úplně nové perspektivy. Z těchto záznamů pak jednoduše nastříháte videoklipy i screenshoty a tento obsah pak opět nasdílíte i pro ostatní.

Jenže není to zadarmo. Pokud se chcete pochlubit delšími videi a větším množstvím obrázků, musíte si předplatit větší serverový prostor za 750 MS bodů na jeden rok. Uživateli vytvořený mediální obsah je k nahlédnutí omezeně přímo z konzole, ale hlavně na oficiálním webu Halo 3. Ten je v reálném čase dokonale synchronizován s vlastní hrou a pokud se na něj přihlásíte pod svým uživatelským účtem, naleznete zde mnoho užitečných statistik a údajů o všech vašich hrách, žebříček dosažených hodností a mnoho dalších informací.

Halo 3 je tak nadmíru ukázkovým případem, jak by asi měla vypadat moderní akční střílečka. Disponuje byť krátkou, ale zajímavou kampaní, velmi bohatým multiplayerem na všechny způsoby a také perfektními komunitními funkcemi. Ovšem ani Halo 3 není bezchybnou hrou, přičemž ji budete zřejmě buď milovat a nebo nenávidět. Pokud se oprostíte od masivního hypu, zjistíte že se hraje skvěle, ale ke proklamovanému hernímu bohu má ještě pěkný kus cesty. Abyste si hru užili, dokončete nejdříve kampaň sami bez společníků a rozhodně vyčkejte až za závěrečné titulky.

Hru zapůjčil herní obchod Surtep, který provozuje online shopy surtep.cz a xbox-360.cz

450,-