Být druhý znamená být první poražený. Tato slova pronesl na sklonku života legendární jezdec Formule 1, Gilles Villeneuve. Dokumentoval tím nejenom svou neutuchající vůli po vítězství, ale i lásku k motorsportu, jemuž zasvětil a nakonec i obětoval svůj život. Pro ty z vás, kteří chovají auta, závodění a především vítězství ve stejné úctě a přitom se za volantem svého Fiatu Punto nedostanou dál než jednou týdně k sámošce a zpátky, je tady Forza 3. Nejlepší alternativa skutečným závodům, jakou vám virtuální simulace na konzolích dokáže v současnosti nabídnout.

• Screenshoty
  Screenshoty

Předchozí Další

Další

Předchozí

Brzdí to!

Nezastíráme, že jsme se dopředu tak trochu báli, když Turn 10 ohlásilo své plány na velkou automobilovou loupež segmentu automobilových arkád. Prostřednictvím široké palety asistentů, zahrnující automatické brzdy, dynamickou vodící stopu či arkádové nastavení jízdního modelu, měla se z třetí Forzy stát hra přístupná i méně náročnému publiku. A to je něco, co se k filozofii Forzy hodí asi jako… co se k filozofii Forzy vůbec nehodí. Výsledek je však až překvapivě povedený. Závodní veteráni se nemusí o existenci asistentů vůbec starat a s výjimkou úvodního nastavení obtížnosti se s nimi za celou hru vlastně vůbec nesetkají. Vnímavější zelenáči zas záhy odhalí spiknutí, jež si na ně virtuální pomocníci typu automatické brzdy připravili – ona totiž automatická brzda, pro někoho možná nečekaně, automaticky brzdí a tím systematicky sabotuje veškerou snahu zoufalého zelenáče naplnit význam slova závodění. Význam slova závodění se odvozuje od termínu závodit – a to vám zapnuté asistenty neumožní. Forza, i při tom nejarkádovitějším nastavení, zkrátka zůstává Forzou a automatika ji spíše přibrzďuje, než že by z ní dělala jinou hru. Ambice Burnout bijců tak zůstávají, snad i bohu díky za to, nenaplněny. Chytřejší zelenáč pozná, že mu něco podstatného z kouzla hry uniká a volky nevolky se začne pomalu ale jistě prokousávat k vyšším stupňům simulace. Zelenáč, který zradu neprohlédne, se bez řečí vrátí ke svému Need For Speed: Shift. Tak to bylo a tak to bude. Najdou se ale i užiteční pomocníci. Dynamická vodící stopa je, i pro ostřílené piloty, výborný prostředek, jak se rychle naučit novou trať a dokonce i hojně diskutované tlačítko přetáčení času v závodě o pár vteřin nazpět nakonec nepůsobí tak rušivě, jak se mohlo zdát. Ve chvílích, kdy jsme stáli před rozhodnutím použít rewind, nebo po patnácti kolech zcela restartovat původně skvěle rozjetý šampionát, nebylo vlastně co řešit a jako zloději a podvodníci jsme se cítili jen chvilku.

Nepřetáčí se to!

Kostrou každé úspěšné simulace je jízdní model a v tomto směru udály se ve třetí Forze poměrně podstatné změny. Jízda je nově mnohem svižnější, pocit z rychlosti intenzivnější a to dokonce i ve slabších třídách výkonnosti. Především ale – klasické sériové modely aut řídí se teď mnohem civilněji, jsou méně přetáčivé a odpustí i méně citlivou jízdu. Když se na výjezdu ze zatáčky s plynem nemazlíte, vyšle vám podvozek s patřičným předstihem dostatek varovných informací – máte pak více času dostat auto pod kontrolu a zejména s volantem se člověk cítí mnohem víc „ u kormidla“. Týká se to i vozidel se silným kroutícím momentem, která byla ve druhé Forze bez patřičných úprav prakticky neovladatelná (libovolná americká muscle kára).Tento krok nemůžeme než hodnotit kladně, protože třebaže kritéria Forzy 2 byla v tomto směru náročnější, měla jistě k realitě všedních dní dále. Nově se tak připravte na skutečný stav věcí - a sice že přechod z obyčejné civilní garáže (třídy F až A) do světa nezkrotných supersportů (třída S) a závodních speciálů (třída R) bude bolet. Vás i vaše auto. Klíčové stále zůstává správné nastavení vozu, zejména převodových poměrů, přítlaku, zavěšení, geometrie kol a – s novým systémem deformace pneumatik v reálném čase – hlavně tlaku v pneumatikách. Kdo ví jak na věc, pomůže si v čase na kolo až o pár vteřin. Kdo neví, není nic snazšího než koupit si nastavení na burze.

Komunikuje to!

Tím se dostáváme k možná největší, zdaleka však nejúchvatnější novince třetí Forzy – komunitním možnostem. Ve speciální složce lze nyní uploadovat, sledovat a hodnotit závodní videa a fotky, nakupovat a prodávat speciálně vytvořené polepy a designy na auta, probrat se nabídkou nastavení vytvořených hráči přímo na míru konkrétním tratím a modelům aut či prostě jen sledovat mnohdy až absurdně podrobné žebříčky (a profily) nejlepších moderů a prodejců. Zpět je samozřejmě i burza, nově řešena v dokonale přehledném a intuitivním stylu á la Ebay. Vstříc komunitě vyšli v Turn 10 ve věcech zásadních i ve zdánlivých maličkostech. Obrovským krokem vstříc hráčům je driftovací bodování, které dělá z Forzy 3 prakticky hru ve hře. Menším krůčkem zas možnost vytvářet designové polepy na speciální grafické mřížce, což je pro modery doslova dar z nebes a pro hráče příslib nových, ještě propracovanějších grafických designů pro jejich auta. Nevybavujeme si jinou konzolovou hru, která by poskytla komunitě tak ohromnou spoustu nástrojů a možností jejich sdílení. A po pravdě – jsme z toho nadšení.

Dlouhý je to!

Ale není to jen stahovatelný obsah, čím je motorista živ. Hlavní tíhu nese na svých bedrech singlepayerová kampaň a že jsou to panečku bedra jak se patří. Forza 3 vás závody provádí prostřednictvím kalendářní sezóny o čtrnáctidenních cyklech. Na začátku každého cyklu si vyberete jeden z nabídky tří šampionátů (celkem jich je na výběr 220, ale hra je dávkuje tak, aby vydržely několik sezón a co nejméně se opakovaly), každou druhou neděli v měsíci pak na vás čeká povinná účast na závodě světového poháru s elitními soupeři o elitní peníze a nejelitnější body zkušeností do vašeho jezdeckého bodování. Každá nová sezóna je vždy o něco delší a světový pohár o něco náročnější a výsledkem je možná trochu nečitelný, zato však maximálně rozmanitý mix závodů a soutěží, který vás neustále udržuje v příjemném napětí, co přijde dál. A ono vždycky něco přijde. Tuhle přišel klasický závod aut s pohonem předních kol, jindy šampionát Ferrari vs. Porsche a jednou se dokonce dostavil i sprint jeden na jednoho po klikatých smyčkách temného Nürburgringu. Výběr roste s počtem aut ve vaší garáži a vzhledem k tomu, že všechny modely jsou nově dostupné od samého začátku kariéry, budete za chvilku rádi, že ji máte nafukovací. Tu garáž. A nafouknout bude třeba i váš volný čas - vzhledem k tomu, že jedno splněné procento hry vydá takřka přesně na jednu hodinu za volantem, i podprůměrný matematik si spočítá, že celková herní doba se pohybuje někde kolem 100 hodin čistého závodního času. A to nepočítáme chvíle strávené testováním, úpravami v garážích či nákupy na burze.

Těžký je to!

A bude to 100 hodin vykoupených krví. AI jezdců udělala od minula velký krok dopředu a hlavně na nejtěžší obtížnost zkřížíte volanty s cháskou tvrdou jako palice Felipeho Massy. Počítačem řízení piloti mají navíc vlastní, velmi dobře čitelné vlastnosti, a tak se na okruhu setkáte s nesmiřitelnými grobiány, co vás bez servítek vyvezou ze silnice do lesa, se zmatkáři, co pod tlakem zapomínají brzdit, i s přehnaně opatrnými jezdci, kteří se drží vzadu od startu až do cíle. Což je od nich nesmírně… taktické. Celkový dojem z jízdy v balíku je přirozený, protože každý pilot jede jinak a nepůsobí dojmem roboticky přesného stroje. Výsledek kazí snad jen neochota soupeřů uvolňovat místo na trati během odvážnějších předjížděcích manévrů – přeci jen, když už vidí, že předjetí nezabrání, měli by stopu opouštět svižněji a nečekat, až je do patřičných mezí vykážete šťouchancem do nárazníku. Bez zohýbaných plechů se neobejde prakticky žádný závod.

Co je to?

Zvlášť když, a tím se dostáváme k těm méně příjemným aspektům třetí Forzy, stále chybí kvalifikace na závod. Alespoň trochu to kompenzuje systém odměňování za zkušenost – s každou odjetou sezónou se na startovním roštu posunete o jedno místo dopředu. Jenže než odjedete osm sezón a dočkáte se práva na pole position, je z vás div že ne kmet nad hrobem. Prvních pár závodních „let“ tak musíte protrpět v pozici věčného dotahovače. Zdá se nám to škoda, protože alespoň volitelnou možnost kvalifikací by si hra určitě zasloužila. Zklamal nás taky malý počet nových tratí. Většina z celkem 23 okruhů (počet jejich variant překračuje stovku) se objevila už v předešlých dílech a z několika nových stojí opravdu za to jen úchvatné Le Mans a Circuit de Catalunya. Snaha zajistit si prostor pro hojně stahované DLC s novými okruhy se nám zdá až příliš okatá. Dál už bychom vytkli jen drobnosti – používáte-li volant, připravte se na problémy s ovládáním herního menu (hodně položek potřebuje pravou analogovou páčku), kamera při pohledu z kabiny je příliš natlačená na sklo a omezuje výhled do stran (dá se, byť složitě, upravit). Někde na neutrálním pomezí mezi výtkou a pochvalou pak přešlapuje grafika. Znát jsou hlavně polygony navíc u modelů aut a nové okruhy v čele s Katalánském jsou doslova pastva pro oči. Na druhou stranu starších okruhů jako by se grafický upgrade snad ani nedotkl. Také model poškození, prezentovaný de facto jen ošklivými škrábanci na kapotě, není zrovna triumfem nad estetikou. Nutno ovšem podotknout, že je to daň za absolutně plynulých 60 FPS, které běží bez poklesu opravdu za každé situace.

Forza je to!

Závěrem lze konstatovat, že Forza 3 se ve srovnání s konkurencí vydala trochu jiným směrem a místo aby leštila polygony, přidávala vozidla a všelijak jinak mámila smysly, zvolila cestu práce s komunitou, cestu důrazu na online možnosti a pilování toho, co za čtyři roky existence dokázala vytvořit. Výsledkem je gigantická a nesmírně komplexní hra, která v současnosti nemá konkurenci na žádné z herních platforem. Nebýt těch několika dílčích nedostatků, udělíme absolutorium.