Fable: The Journey Recenze Fable: The Journey

Fable: The Journey

Maggot

Maggot

23. 10. 2012 22:36 3
Reklama

Fable: The Journey nás zvedl ze židle! A nejspíš zvedl ze židle i Petera Molyneuxe, který si nedokázal opět sednout a tak opustil brány studia Lionhead a nechal tuto věhlasnou značku dožít svůj osud bez jeho přičinění. Při recenzování hry jsme házeli končetinami, jako kdyby nás zužoval epileptický záchvat, pěna u pusy posléze značí další, leč méně sympatický pocit, jenž vás u této čistě kinectí záležitosti přepadne. Zapomeňte vše, co jste se naučili s touto slavnou RPG sérií, The Journey mění tvář značky a vydává se vstříc hlavní vlně. Z Fable se tak nejspíš stává Failble…

Pod koněm je i žák

Ve středu zemětřesení stojí dvě velice důležitá fakta. Hru ovládáte pouze prostřednictvím pohybu a tedy kamerky Kinect. O zrádných účincích vašich svalů si povíme níže. Důležitou novinkou je, že nejde ani tak o akční adventuru, jako spíše o on-rail akci, kdy jste příběhem vláčeni tím nejlineárnějším způsobem. Na čemž by nebylo nic až tak špatného, kdybyste si nepřipadali jako na fantasy střelnici pro fyzicky postižené oslabené. A tak se okamžitě nabízí příběh, který by se přece měl opírat o velice zajímavý svět a mytologii Albionu, no ne? Hm, ne!

Fable: The Journey totiž není příběhem ohroženého lidstva a temnoty, ale příběhem bestialitou zasaženou mladíka, který se zamiloval do svého koně. To jsou pocity, které dostanete bezprostředně po započetí hry a které se vás nezbaví až do jejího konce. Gabriel je typický ctižádostivý fantasy teenager, který má chytré řeči na každý výpad nepřátelských skřetů. Ten stejný Gabriel se oddělí od královské karavany během temné bouře a musí tak najít cestu zpět, ovšem skrze ty nejtemnější části Albionu, s ještě temnější silou v zádech. Na cestě potkáte několik zajímavých postav, jimž vévodí slepá jasnovidka Theresa, která vás navede na cestu spasitele Albionu.

Kinect +; Hratelnost -

Hra se tak odehrává zhruba 50 let po událostech ve třetím Fable, což má na vaše vnímání absolutně banálního příběhu téměř nulový vliv. The Journey je od pohledu hrou pro nenáročné hráče, čemuž nasvědčují i dialogy ploché jak hruď topmodelky. Pravda, postavy jsou příjemně namluvené a obecně pohádkovější atmosféra jakžtakž přispívá klidnému a malebnému prostředí, které, stejně jako rozhovory, dokonale zakrývají svůj potenciál jednoduchým, možná až banálním dizajnem, který ovšem vychází podobně jako kompletní dojem z kompozice hry.

A tak se hratelnost rozkládá na dvě základní složky. Na cestování s dostavníkem a na bojové sekvence. Ačkoliv Fable: The Journey selhává jako hra svého vlastního světa, s výhradami se řadí k těm lepším titulům, které využívají schopnosti Kinectu, možná až za hranice jeho možností. Zatímco kamarády s místem narození Albion touto hříčkou spíše znechutíte, návštěva s dětmi bude kvičet nadšením do té doby, než je křeče v horní polovině těla srazí k zemi. Jízda na koni, tedy ta zábavnější část, je doprovázena i možností vybírat cesty. Zatímco jedna stezka je kratší ale nebezpečnější díky silnějšímu povětří, překonání druhé vám potrvá déle, ale nenajdete na ni tolik artefaktů pro vylepšení schopností a odolnosti.

Arnold přes magii

Ovládání koně je jednoduché a v praxi přesné. Šviháním, případně přitahováním otěží ovládáte jak rychlost koně, tak jeho směr. V těsných koridorech budete ovšem trpět a tak se cestování mezi lokacemi změní spíše na pauzu pro končetiny a dialogy hlavních postav. Ačkoliv vás hra tvrdě vede za ručičku, a silou sevření připomíná například takové Time Crisis, v průběhu cesty máte možnost zastavit nejenom na odpočívadlech, kde si ošetříte koně, natrefíte totiž také na volitelné zastávky, kde najdete například sběratelské kartičky či další zkušenosti k vývoji postavy.

Bohužel, a možná tedy bohudík, tyto dungeony a postranní lokace fungují spíše jako několikaminutové osvěžení hry, kde vykydlíte nabroušené skřety, vystřílíte bodavý hmyz, otevřete truhlu a sedáte zpět do kočáru s vidinou záchrany světa. Pohyb po svých, s nímž se úzce váže i boj, je bohužel největší slabinou hry, která zároveň mohla být tím největším argumentem pro její koupi. K boji používáte ruce a náklon celého trupu. Kde to situace dovoluje, můžete uhýbat doprava a doleva. Což je bez problémů, silně zamrzí jen fakt, že vy pohyb postavy pranijak neovládáte, tudíž o rychlosti postupu hrou rozhodne jen vaše bystrost. Na každou ruku ovšem připadá jedno kouzlo, levačkou mrskáte energetické projektily a pravačkou šviháte lasem, v průběhu hry si pak zpřístupníte ještě dva kousky. O zábavnosti akce svědčí například i interaktivní bossovské souboje a „přestřelky“ obecně.

Tereza, ta to všechno ví

A nyní stojíme před další propastí. Hlavní roli hrají dlaně, jejich správné natočení částečně ovlivňuje i směr, kterým kouzlo poletí. Tuto skutečnost bohužel vy sami ovlivňujete méně, než si myslíte. I v ideálním prostředí, tedy v optimální vzdálenosti, poloze těla i osvětlení, má hra místy opravdu problém s rozlišením směru vrhání jednotlivých kouzel. Ačkoliv magií metáte pouhým přitáhnutím ruky k rameni a následným posunutím vpřed, občas budete sami zmateni tím, proč kouzlo letí do rohu, když jste zřetelně mířili přímo na střed. A skutečně nejde o výjimečné situace, The Journey má opravdu problém rozlišit kouzelnický vektor, nazveme-li jej takto žoviálně.

Procento zmatenosti narůstá s intenzitou akce, která je zároveň nejfrekventovanějším úkonem hry. A přitom by mohlo jít o zábavnou záležitost, takové krytí a uhýbání funguje na výbornou, jen útok nestojí za moc, jako by hra počítala s takovými úhly a polohou končetiny, které ovšem Kinect ještě nezná. A přitom veškerá ostatní interakce v podobě hřebelcování koně, trhání jablek a následné krmení, či řešení vcelku přístupných hádanek, probíhá bez sebemenších problémů. Kdyby tvůrci do ovládání hry alespoň částečně začlenili i klasický ovladač, výsledek by nemusel tolik škrábat v krku.

Jenomže to by byl kompromis v kompromisu. Výraz ve tváři při hraní Fable: The Journey bohužel ani zdaleka nepřipomíná šťastné a zaplacené výrazy hráčů v reklamách, či během výstav. Pokud tedy hledáte titul, který by konečně využil váš zaprášený Kinect, The Journey to s malými obtížemi zvládne takřka na jedničku. Musíte ovšem brát v potaz, že primární cílovou skupinou pro hraní hry jsou usoplené dětičky a neméně usoplení hráči, kteří se zkrátka obejdou bez značné porce omáčky, která dělá dnešní generaci her tolik vzrušující.

Fable: The Journey
Xbox Xbox 360

Verdikt

Kolik slavných značek se bude muset ponížit, aby si svět uvědomil, že hry pro Kinect zkrátka představují příliš mnoho kompromisů? To nevíme, jisté ovšem je, že Fable: The Journey není první, ani poslední.

Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama