Dirt je prvním dílem známé série, který se premiérově uvádí mimo PC i na next-gen konzole, přičemž nejdříve dorazil na Xbox 360. Tato konzole tak tvoří primární platformu, pro kterou je Dirt nejlépe optimalizován. Poslední hry skotského pilota inklinují spíše k arkádovému projevu než k reálnému rallye, a tak ani nepřekvapí, že Dirt tuto cestu následuje. Codemasters asi nejsou schopni zapracovat na přiblížení k realismu, jako to dokáží např. chlapci z Evolution Studios u své série WRC, a tak všechny své síly tvůrci vrhli na vytvoření snadno přístupných a všeobjímajících závodů pro všechny hráčské kasty.

• Screenshoty
  Screenshoty

Předchozí Další

Další

Předchozí

A nutno říci, že se jim to povedlo, protože na zřetelném arkádovém podnosu servírují mnohapatrový dort půl tuctu různých závodních disciplín, které dohromady spojuje hlavně prach a bahno odlétávající od kol. Středobodem je sice stále klasický souboj s časomírou v rallye erzetách, ale stejné housle hrají i další disciplíny, jež zdejší závodění příjemně zpestřují. Do samostatné kolonky se přesunuly oblíbené super speciálky, kdy mezi sebou soupeří vždy dvojice vozidel. Rallyecross, v němž spolu najednou jezdí vozy jak na asfaltu, tak na šotolině, je známý zejména z Evropy, ale ze zámoří přicházejí prašné podniky speciálních bugin a pickupů, kterých startuje až deset naráz.

Poloviční počet soupeřů na trati potkáte v dálkových maratonech ve stylu rallye Paříž-Dakar a třešničkou na dortu jsou i americké závody do vrchu. Nabídka je to určitě zajímavá, protože uspokojí jak vyznavače časovek, tak i závodů s hromadným startem. Díky takto širokému záběru se dá přimhouřit oko nad jízdním modelem vozů, který je zejména v původních rallye erzetách velmi zrádný a dost dlouhou chvíli si na něj musíte zvykat. A je celkem jedno, jestli má vůz náhon jedné, nebo obou náprav. Auta se na poměrně úzkých tratích často smýkají, až moc citlivě reagují na natočení předních kol a z držení přímé stopy si moc nedělají.

Je to klasický Colin

Jízdní vlastnosti kritizované v minulých dílech ani tentokrát o moc lépe nepůsobí, ale je to naštěstí nejvíce zřetelné jen v časovkách. Fatálně však funguje brzda, která zastaví každé auto z vyšší rychlosti doslova na pětníku, což má za následek mnohdy zbytečné časové ztráty. U hromadných závodů nejsou jízdní vlastnosti díky větší šířce tratí tolik záludné. Nicméně po jistém cviku se na to dá zvyknout, v tomto ohledu je to zkrátka starý dobrý Colin. Vozový park je díky širokému rozpětí závodů velmi různorodý a nabízí prakticky vždy reálné licencované vozy. Od rallye speciálů současnosti i nedávné minulosti, zde usednete i do speciálních vozítek pro závody do vrchu, bugin a pickupů, terénních vozů pro dálkové soutěže a dokonce i do tahačů a kamionů. Škoda jen, že chybí Tatra Karla Lopraise. Přece jenom Kamaz na Dakaru nemá takové jméno jako naše nejstarší automobilka.

Jinak si ale není vůbec na co ztěžovat. Jezdí se tu s Lancery, Imprezami, Corsami, Freightlinery a mnoha dalšími, přičemž nechybí ani klasické závodní automobily, včetně skupiny B. Dohromady tvoří pěkných 46 strojů, přičemž jediný způsob jak se dostat k dalším, je nákup za peníze vydělané v kariéře, o které se zmíním dále. Za úplatu se nabízejí i různé povrchové úpravy (skiny) karoserií, jenž vycházejí také z reálných polepek závodních týmů z celého osvěta. Nejdražší jsou samozřejmě známá zbarvení z mistrovství světa WRC a z dalších prestižních podniků. U každého vozu si tak vždy před závodem můžete volně vybrat jeho vnější design, ovšem vlastní polep vytvořit nelze.

Tuning je znát

Hodně velkoryse je pojato nastavování vozů. Na několika kartách si navolíte mnoho parametrů, včetně kompletní geometrie náprav, dimenzování brzdových kotoučů i třmenů, stabilizátorů, tlumící a pružící soustavy, atd. Všechny prvky jsou vždy vysvětleny a také „okecány“ zámořským rallye mistrem Travisem Pastranou, který ale v našich končinách za celebritu považován rozhodně není. Mohu také potvrdit znatelný účinek tohoto ladění. V super speciálce jsem stále prohrával na nejtěžší obtížnost s mým soupeřem zhruba o tři až šest desetin a dále už jsem se nedokázal zlepšovat. Pošteloval jsem přítlak, brzdy, pérování a hlavně převodovku, načež jsem okamžitě vyhrál s náskokem dvou desetin! Kovaní piloti zřejmě vyhrají všechny závody i bez nutného zásahu do útrob vozů, ale vhodné nastavení k lepším časům rozhodně přispěje. Vítám i možnost okamžitého restartu závodu.

Úctyhodná a hlavně opravdu královsky rozmanitá je nabídka tratí, přičemž lokace buď věrně kopírují reálné tratě (hromadné závody), nebo alespoň vycházejí ze skutečných prostředí, kde se jezdí např. národní rallye šampionáty. Klasické rallye podniky jsou situovány do Německa, Španělska, Itálie, Japonska, Austrálie a Anglie, ale nejedná se o skutečné tratě známé z WRC. O něco lépe jsou na tom již uzavřené okruhy pro hromadné závody, které odpovídají skutečným lokacím, kde se ostatně stejné podniky jezdí. Dobrým příkladem je Pikes Peak, jakožto jeden z nejprestižnější závodů do vrchu, který je zde také přítomen.

Nabídku herních režimů začínají zažité položky jako time trial, jediný závod a nebo jeden celý podnik. Jestliže preferujete klasické rallye, jistě zvolíte zajetí kompletního šampionátu, který je rozdělen na národní, evropskou, mezinárodní a globální část. Tomuto roztřídění pak odpovídá nasazení zemí a podniků do mistrovství. Poslední dva šampionáty jsou ze začátku uzamčené a zpřístupní se až zajetím evropské divize. Naprostá svoboda panuje u výběru vozů , protože jste omezeni jen stavem vaší garáže. Jinak si můžete vybrat od současných dvoukolek, přes čtyřkolky, až po klasické „veterány“. Potěší i volba počtu erzet v jednom podniku.

Pyramida závodní nirvány

Hlavním a nejtrvanlivějším dějištěm zdejšího bahnitého divadla je kariéra, která spočívá v jedenáctipatrové pyramidě mixu všech typů závodů, přičemž výše šplháte výhradně skrze dobře odjeté podniky. Prvních šest míst přidá něco bodového přídělu a právě jeho určitá výše vždy odemkne další várku závodů, potažmo následující patro pyramidy. Podniků je odemčeno vždy více, takže si můžete vybírat, co zrovna chcete jet. Všechny druhy závodů jak proti času, tak i proti dalším soupeřům na trati, se stále střídají a tak je zdejší závodění opravdu velmi pestré.

Své k tomu má co říci i znamenitý systém obtížností, který sice nedovoluje ručně nastavit např. míru deformace a účinků havárií, ale skrze pět úrovní si tu svoji laťku najde úplně každý. Zatímco v nejlehčí volbě se auto prakticky nedá zcela zničit, drobně se deformuje a protivníci jezdí šnečím tempem, v profesionální třídě se vozy parádně demolují, v okamžiku, např. po najetí kolem do překážky, je vozidlo nepojízdné a soupeři jezdí lépe než Loeb s Grönholmem dohromady. Jelikož si obtížnost volíte před každým závodem, perfektně tak pilujete svoji jízdu s každým překonaným stupínkem, když jeden a týž závod postupně absolvujete od lehkých až po těžší nastavení. Stále tak posouváte své limity a ještě vyděláváte peníze, protože za stupně vítězů z obtížnějších tříd obdržíte znatelně větší pakl šustivých penízků, tudíž se rychleji dostanete na kobylku dalším vozům.

S více hráči se moc nepočítá

Koncept, který takto míchá šest typů závodů, pyramidový postup a ještě volný výběr z pěti obtížností, je výborně motivující a troufám si tvrdit, že nic zábavnějšího ve světě virtuálního rallye doposud nikdo nevymyslel. Bohužel to vůbec neplatí o odfláklém multiplayeru, jenž obsahuje pouze rallye erzety a vrchařské jízdy proti času ostatních hráčů. Sice se takto může sejít v jedné seanci až 100 jezdců, ale je obrovská škoda, že není možné jezdit tváří v tvář hromadné závody, protože takový ralleycross s živými protivníky by byl totální masakr, který by si nic nezadal s adrenalinovými jízdami v Motorstormu. Takhle jezdíte vždy sami a porovnáváte jen svůj čas s ostatními.

Navíc nelze v rámci multiplayeru prakticky nic nastavit, jen se vždy připojíte jako čekatel do náhodně vybraného závodu. Co a s čím se pojede, volí připojení hráči svým hlasováním, přičemž se hra pak sama spustí. Ani žádné jízdy proti ghost carům ostatních hráčů zde nejsou, pouze online žebříčky. Nicméně ty neberou v potaz použité auto, takže jejich vypovídací hodnota není veliká. Zcela vypuštěn byl offline multiplayer, takže si na jedné obrazovce nezajezdíte ani po sobě, jako to nabízejí dřívější díly.

Pěkné, ale přesvětlené

Vynikající je ale grafika tratí a hlavně vozidel. Zvláště extrémně detailní auta s výbornými deformacemi a parádním špiněním nikde jinde nevypadají tak skvěle. Odlesky, odlétávající prach a bláto, jemné nuance povrchu jako spony na kapotě, i fantastický kokpit a solidně zničitelné objekty u silnice, zaslouží absolutorium. Lepší ztvárnění interiéru asi také jinde těžko uvidíte. Animovaná palubka, viditelné ruce pilota i patrné dírkování jeho rukavic potěší, stejně jako živá posádka, ale pochvalu před nastoupenou jednotkou celé konkurence zaslouží jednak velmi vhodně zvolená šestice kamer, kde nechybí žádné zažité pohledy, ale hlavně rovnou dva náhledy z interiéru. Jeden je situován ihned za čelní sklo a druhý více dozadu z pohledu řidičových očí, včetně manuálního rozhlížení po kabině. Dokonce se místo zpětného pohledu kamera nasměruje tak, jakoby pilot nakoukl do vnitřního zpětného zrcátka! I díky absenci tak často používaného zatemnění čelního okna a velkému výřezu mezi A sloupky, je řízení z kokpitu naprosto znamenité. Škoda jen takových opomenutí, jako jsou výfuky kamionů zcela bez kouře, drobně cukajícího frameratu a zbytečného „přebloorování“ a přesvícení textur, takže přerušovaná čára na silnici připomíná spíše zářivku.

Zvuky se ale již tolik nepovedly. Není to sice pravidlem, ale často auta spíše luxují, což opět platí hlavně pro těžší stroje, jejichž zvuk motoru realitě absolutně neodpovídá. Ještě nesmím opomenout zdůraznit zajímavý styl herních nabídek ve 3D, s možností natáčení pravým analogem, podrobný výpis statistik při loadingu a nebo konečně zcela svobodné!!! namapování tlačítek na ovladač. Nový Colin sice nebude asi nejpovedenějším dílem celé série, ale koruna nejpřístupnějšího a nejzábavnějšího dějství mu náleží zcela po právu.