Alan Wake Recenze Alan Wake

Alan Wake

Luke

Luke

6. 5. 2010 22:59 15
Reklama

Thriller s prvky hororu – tak popisují finští vývojáři ze studia Remedy, co by mělo přinést hraní Alana Wakea. Po pěti let strávených za zavřenými dveřmi se beze studu mohou podepsat pod slova, kterými definoval strach herec Anthony Hopkins: „Fascinuje nás temnota uvnitř nás samotných, fascinují nás stíny a fascinují nás strašidla.“ Právě tato fascinace strachem ze sebe samotného, z okolí, ze svých blízkých anebo z nevysvětlitelných jevů se hraním Alana Wakea prolíná tak složitě, až se zcela záměrně ztrácí hranice „reálného“ a „paranormálního.“

Cestu vývojářům prošlapali velcí thrilleroví tvůrci dvacátého století, ale nepleťte se - Alan Wake není jen špatně okopírovanými Hitchcockovými Ptáky, Carpenterovou Mlhou, Scorseseho Prokletým ostrovem nebo napodobeninou Stephena Kinga či H. P. Lovecrafta. Ve všech směrech jde o inteligentní poctu žánru, ve které se motivy známé z tradičních filmů a knih stávají interaktivní a hratelné – a to dává hře sílu, kterou vás přikurtuje do křesla šílenství, zoufalství, ztrát a naděje a nakonec vysvobození. Přesně jako dobrý filmový nebo literární thriller.

Ve spárech šílenství

Bez diskusí je celá atraktivita hry tvořena scénářem, který zkoumá hranici mezi šílenstvím a normalitou u duševně narušeného spisovatele Alana Wakea. Syndrom vyhoření, tragická ztráta manželky a izolovaná vesnice Bright Falls na americkém venkově jsou rozbuškou pro sérii halucinací a nevysvětlitelných jevů. Kolem autora se po západu slunce začínají zhmotňovat postavy z knihy, jejíž psaní si nepamatuje a usilují mu o život. „Jaké to je zemřít rukou postavy, kterou jsi stvořil?!" řve jeden z přeludů na začátku hry. Jeden po druhém se nechávají temnotou ovládat i obyvatelé vesnice a Wake se dostává do jakéhosi oka hurikánu, kdy se svět kolem něj mění závratnou rychlostí a on jediný zůstává příčetný. Nebo si to alespoň myslí.

Zatímco v předchozí hře Remedy Max Payne hrály fantasmagorické výjevy druhé housle k akčnímu obsahu, zde je tomu obráceně: akce je snadno zvládnutelná a je to šílenství, které se prohlubuje a vyvolává otázky, kam až může člověk zajít, aniž by přišel o zdravý rozum. Wake žije ve vlastní novele, ve které světlem baterky rozhání stíny; televize mu samovolně pouští záběry jeho samotného, jak píše knihu; slyší hlasy z říše temnoty a vše neustále komentuje, jako by šlo o události, které se mu již staly. Co přesně se v Bright Falls děje, má tolik interpretací jako Twin Peaks nebo Lost Highway od Davida Lynche.

Children of the Elder Gods

Stejně jako Lynchovy filmy není Alan Wake pro každého. Autoři berou žánr thrilleru smrtelně vážně a skutečně se celou dobu s mravenčí pílí věnují Wakeově psychologickému profilu. Důsledkem je překročení pomyslné hranice mezi konzumní zábavou a „uměleckou“ hrou. Protože „umění“ není kvalitativní označení, dodejme, že v tomto případě jde o tu uměleckou hru, která má plusové znaménko. Alan Wake vás nutí k přemýšlení, ne pouze k chození a střílení. Každá postava, každý krok, každá událost má svůj smysl, který není na první pohled vidět. S pomalu gradující intenzitou šílenství vyznívají i na první potkání nenápadné postavy tragicky a zapadají do herního světa jako dílky puzzle do skládačky.

Například dva vyfetovaní rockeři důchodového věku, kterým nezbývá už nic jiného, než se nechat zavřít do blázince, mají pozemek s rozsáhlým muzeem artefaktů jejich zapomenuté skupiny Old Gods of Asgard. Ve stodole visí napodobenina vikingské lodi, na poli je opuštěné pódium a jejich domácky vyrobená pálenka uvrhne Alana do takového stavu, že se zapřísáhnete, že už nikdy tu strejčkovu slivku pít nebudete. Jsou to právě tyhle dvě zestárlé celebrity, které hrají podstatnou roli pro další postup do srdce temnoty – to je vysvětleno postupně, když už si myslíte, že jde jen o dva klauny pro pobavení. Podobným způsobem je zpracována každá postava, včetně Wakeova literárního agenta, který o své čelovce tvrdí, že jde o „spalující oko Mordoru“. Konverzačních vtípků je hodně, téma příběhu přesto zůstává zatraceně mrazivé a vážné. Vše doprovází výborně zvolený soundtrack s písněmi od Nicka Cave, Davida Bowieho nebo Poets of the Fall a dalších.

Viděli jste nějaký...seriál?

Vyznění a dopad vyprávění je daný skvělou charakterizací vedlejších postav. Najdete tu všechny archetypy: opilého agenta FBI, který si myslí, že Wake je vrah, rozumné ochránce zákona, fanynku číslo jedna, vesnického doktora, tajemnou novinářku a další a další. Nové postavy vstupují do děje pravidelně, někdy kooperují v akci a plynule dotvářejí během celého hraní svět, ve kterém Wake žije – svět, který se tak stává důvěryhodnější pro jeho nedůvěryhodné vidiny a snahy.

Scénárista Sam Lake, který se ve hře dokonce osobně zjeví, rozvíjí jejich osobnosti pomalu, podobně jako v televizních seriálech, kterým je struktura hry připodobněna. Dohromady se před vámi otevře šest kapitol o délce přibližně devadesáti minut. Každá má výrazně napínavý konec a shrnutí poslední epizody na začátku. Některé se otevírají ve flashbacích na Wakeově životě v New Yorku, jiné začínají poklidně začátkem za denního světla, které se pomalu mění v noc, kdy přicházejí přízraky. Klidné denní pasáže pravidelně střídají napětí a epizody mají skutečně efekt jako při sledování seriálu – už už chcete vidět další díl, kdy se vysvětlí, co se vlastně děje.

Jako horký nůž máslem

Temné noční lesy nebo rozbořené ruiny vyvolávají samy o sobě strach z toho, co se skrývá ve stínu. Vývojáři navíc pracují se strachem z neviděného – ze zvuků nebo z osamělosti a teprve, když je napětí k nevydržení, vrhnou vám na monitor pár těch nepřátel. Tma tu znamená skutečné černo, kdy bez baterky není vidět další cesta a světlo je tak vzácné, že se po něm utlučete. Hele – rozsvícená lampa! To znamená bezpečí! Rychle k ní! Mnohokrát popisovaný princip akce funguje: baterkou nepřítele paralyzujete a několika ranami z jedné ze zbraní zabijete. Když se dobře trefíte, tak engine udělá bullet time. Hezky dobře.

A zde začíná zábavnost kulhat, protože žádný souboj není dostatečně náročný a jen těžko se dá uvěřit, že intelektuál Alan „střílel jsem jen na střelnici“ Wake se bude skrz smrtící přízraky dostávat tak jednoduše. Nezáleží na tom, jestli temnota ovládá lidi nebo neživé předměty alá poltergeist – výsledně vše proběhnete bez výraznější snahy. Pravidla akce jsou jednoduchá: zamiř baterku (případně reflektory jednoho z mnoha řiditelných aut) a střílej. Nic víc, nic méně. A právě kvůli jednoduchosti a s ní spojené linearitě se nemůže hře dostat vyššího hodnocení.

Pozdě...

Efekt thrilleru je postavený na zvratech, kterých se těžko dosahuje v nelineárním herním světě. Pro pořádný šok (a že jich tu je!) je potřeba vybudovat atmosféru a v klíčový moment udělat „baf!“. Osudy Alana Wakea tedy budete hrát podle předem zrežírovaných scén a tunelovitosti se nevyhnete. Hra sice nabízí relativně rozsáhlá herní území, ale v podstatě ničím vás nemotivuje, abyste je prozkoumávali. Jednoduchá herní pravidla a předem naskriptovaný postup hrou proto často otráví, protože vás nutí řešit situaci konkrétním způsobem, přestože se nabízí jiné logičtější, které vás nutí ptát se: „Uh, proč jsem to dělal tak složitě?“

Promítá se zde dlouholetý vývoj – Alan Wake je rozkročený přes dvě etapy herního vývojářství. Na jednu stranu chce být moderní hrou, která umí vyprávět žánrový příběh s mnoha vrstvami a vtáhne vás do herního světa – to se daří. Na stranu druhou zůstává v éře přímočaré hratelnosti, kdy je vývojář loutkář, který vás i proti vaší vlastní vůli táhne herní krajinou. Výsledek? Budete se enormně bavit a zamyslíte se (+1 bod), ale podruhé nebudete mít důvod Alana Wakea hrát. Jak s tímto stavem zamává stahovatelný obsah, je ve hvězdách, ale vězte, že kdyby hra vyšla roku 2005, ještě před Mass Effect nebo Bioshock, tak dostane minimálně o bod víc.

Alan Wake
Windows PC
Xbox Xbox 360

Verdikt

Z vypravěčského hlediska vytříbená thrillerová hra, kterou sráží dolů linearita a jednoduchost.

Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama