Thriller s prvky hororu – tak popisují finští vývojáři ze studia Remedy, co by mělo přinést hraní Alana Wakea. Po pěti let strávených za zavřenými dveřmi se beze studu mohou podepsat pod slova, kterými definoval strach herec Anthony Hopkins: „Fascinuje nás temnota uvnitř nás samotných, fascinují nás stíny a fascinují nás strašidla.“ Právě tato fascinace strachem ze sebe samotného, z okolí, ze svých blízkých anebo z nevysvětlitelných jevů se hraním Alana Wakea prolíná tak složitě, až se zcela záměrně ztrácí hranice „reálného“ a „paranormálního.“
- Videa (1)
-
ScreenshotyScreenshoty
Sam Lake o Alan WakeCestu vývojářům prošlapali velcí thrilleroví tvůrci dvacátého století, ale nepleťte se - Alan Wake není jen špatně okopírovanými Hitchcockovými Ptáky, Carpenterovou Mlhou, Scorseseho Prokletým ostrovem nebo napodobeninou Stephena Kinga či H. P. Lovecrafta. Ve všech směrech jde o inteligentní poctu žánru, ve které se motivy známé z tradičních filmů a knih stávají interaktivní a hratelné – a to dává hře sílu, kterou vás přikurtuje do křesla šílenství, zoufalství, ztrát a naděje a nakonec vysvobození. Přesně jako dobrý filmový nebo literární thriller.
Ve spárech šílenství
Bez diskusí je celá atraktivita hry tvořena scénářem, který zkoumá hranici mezi šílenstvím a normalitou u duševně narušeného spisovatele Alana Wakea. Syndrom vyhoření, tragická ztráta manželky a izolovaná vesnice Bright Falls na americkém venkově jsou rozbuškou pro sérii halucinací a nevysvětlitelných jevů. Kolem autora se po západu slunce začínají zhmotňovat postavy z knihy, jejíž psaní si nepamatuje a usilují mu o život. „Jaké to je zemřít rukou postavy, kterou jsi stvořil?!" řve jeden z přeludů na začátku hry. Jeden po druhém se nechávají temnotou ovládat i obyvatelé vesnice a Wake se dostává do jakéhosi oka hurikánu, kdy se svět kolem něj mění závratnou rychlostí a on jediný zůstává příčetný. Nebo si to alespoň myslí.
Zatímco v předchozí hře Remedy Max Payne hrály fantasmagorické výjevy druhé housle k akčnímu obsahu, zde je tomu obráceně: akce je snadno zvládnutelná a je to šílenství, které se prohlubuje a vyvolává otázky, kam až může člověk zajít, aniž by přišel o zdravý rozum. Wake žije ve vlastní novele, ve které světlem baterky rozhání stíny; televize mu samovolně pouští záběry jeho samotného, jak píše knihu; slyší hlasy z říše temnoty a vše neustále komentuje, jako by šlo o události, které se mu již staly. Co přesně se v Bright Falls děje, má tolik interpretací jako Twin Peaks nebo Lost Highway od Davida Lynche.
Children of the Elder Gods
Stejně jako Lynchovy filmy není Alan Wake pro každého. Autoři berou žánr thrilleru smrtelně vážně a skutečně se celou dobu s mravenčí pílí věnují Wakeově psychologickému profilu. Důsledkem je překročení pomyslné hranice mezi konzumní zábavou a „uměleckou“ hrou. Protože „umění“ není kvalitativní označení, dodejme, že v tomto případě jde o tu uměleckou hru, která má plusové znaménko. Alan Wake vás nutí k přemýšlení, ne pouze k chození a střílení. Každá postava, každý krok, každá událost má svůj smysl, který není na první pohled vidět. S pomalu gradující intenzitou šílenství vyznívají i na první potkání nenápadné postavy tragicky a zapadají do herního světa jako dílky puzzle do skládačky.
Například dva vyfetovaní rockeři důchodového věku, kterým nezbývá už nic jiného, než se nechat zavřít do blázince, mají pozemek s rozsáhlým muzeem artefaktů jejich zapomenuté skupiny Old Gods of Asgard. Ve stodole visí napodobenina vikingské lodi, na poli je opuštěné pódium a jejich domácky vyrobená pálenka uvrhne Alana do takového stavu, že se zapřísáhnete, že už nikdy tu strejčkovu slivku pít nebudete. Jsou to právě tyhle dvě zestárlé celebrity, které hrají podstatnou roli pro další postup do srdce temnoty – to je vysvětleno postupně, když už si myslíte, že jde jen o dva klauny pro pobavení. Podobným způsobem je zpracována každá postava, včetně Wakeova literárního agenta, který o své čelovce tvrdí, že jde o „spalující oko Mordoru“. Konverzačních vtípků je hodně, téma příběhu přesto zůstává zatraceně mrazivé a vážné. Vše doprovází výborně zvolený soundtrack s písněmi od Nicka Cave, Davida Bowieho nebo Poets of the Fall a dalších.
Viděli jste nějaký...seriál?
Vyznění a dopad vyprávění je daný skvělou charakterizací vedlejších postav. Najdete tu všechny archetypy: opilého agenta FBI, který si myslí, že Wake je vrah, rozumné ochránce zákona, fanynku číslo jedna, vesnického doktora, tajemnou novinářku a další a další. Nové postavy vstupují do děje pravidelně, někdy kooperují v akci a plynule dotvářejí během celého hraní svět, ve kterém Wake žije – svět, který se tak stává důvěryhodnější pro jeho nedůvěryhodné vidiny a snahy.
Scénárista Sam Lake, který se ve hře dokonce osobně zjeví, rozvíjí jejich osobnosti pomalu, podobně jako v televizních seriálech, kterým je struktura hry připodobněna. Dohromady se před vámi otevře šest kapitol o délce přibližně devadesáti minut. Každá má výrazně napínavý konec a shrnutí poslední epizody na začátku. Některé se otevírají ve flashbacích na Wakeově životě v New Yorku, jiné začínají poklidně začátkem za denního světla, které se pomalu mění v noc, kdy přicházejí přízraky. Klidné denní pasáže pravidelně střídají napětí a epizody mají skutečně efekt jako při sledování seriálu – už už chcete vidět další díl, kdy se vysvětlí, co se vlastně děje.
Jako horký nůž máslem
Temné noční lesy nebo rozbořené ruiny vyvolávají samy o sobě strach z toho, co se skrývá ve stínu. Vývojáři navíc pracují se strachem z neviděného – ze zvuků nebo z osamělosti a teprve, když je napětí k nevydržení, vrhnou vám na monitor pár těch nepřátel. Tma tu znamená skutečné černo, kdy bez baterky není vidět další cesta a světlo je tak vzácné, že se po něm utlučete. Hele – rozsvícená lampa! To znamená bezpečí! Rychle k ní! Mnohokrát popisovaný princip akce funguje: baterkou nepřítele paralyzujete a několika ranami z jedné ze zbraní zabijete. Když se dobře trefíte, tak engine udělá bullet time. Hezky dobře.
A zde začíná zábavnost kulhat, protože žádný souboj není dostatečně náročný a jen těžko se dá uvěřit, že intelektuál Alan „střílel jsem jen na střelnici“ Wake se bude skrz smrtící přízraky dostávat tak jednoduše. Nezáleží na tom, jestli temnota ovládá lidi nebo neživé předměty alá poltergeist – výsledně vše proběhnete bez výraznější snahy. Pravidla akce jsou jednoduchá: zamiř baterku (případně reflektory jednoho z mnoha řiditelných aut) a střílej. Nic víc, nic méně. A právě kvůli jednoduchosti a s ní spojené linearitě se nemůže hře dostat vyššího hodnocení.
Pozdě...
Efekt thrilleru je postavený na zvratech, kterých se těžko dosahuje v nelineárním herním světě. Pro pořádný šok (a že jich tu je!) je potřeba vybudovat atmosféru a v klíčový moment udělat „baf!“. Osudy Alana Wakea tedy budete hrát podle předem zrežírovaných scén a tunelovitosti se nevyhnete. Hra sice nabízí relativně rozsáhlá herní území, ale v podstatě ničím vás nemotivuje, abyste je prozkoumávali. Jednoduchá herní pravidla a předem naskriptovaný postup hrou proto často otráví, protože vás nutí řešit situaci konkrétním způsobem, přestože se nabízí jiné logičtější, které vás nutí ptát se: „Uh, proč jsem to dělal tak složitě?“
Promítá se zde dlouholetý vývoj – Alan Wake je rozkročený přes dvě etapy herního vývojářství. Na jednu stranu chce být moderní hrou, která umí vyprávět žánrový příběh s mnoha vrstvami a vtáhne vás do herního světa – to se daří. Na stranu druhou zůstává v éře přímočaré hratelnosti, kdy je vývojář loutkář, který vás i proti vaší vlastní vůli táhne herní krajinou. Výsledek? Budete se enormně bavit a zamyslíte se (+1 bod), ale podruhé nebudete mít důvod Alana Wakea hrát. Jak s tímto stavem zamává stahovatelný obsah, je ve hvězdách, ale vězte, že kdyby hra vyšla roku 2005, ještě před Mass Effect nebo Bioshock, tak dostane minimálně o bod víc.
Verdikt
„Z vypravěčského hlediska vytříbená thrillerová hra, kterou sráží dolů linearita a jednoduchost.“
Hodnocení redakce
8
Kam dál?
18. září 2010
9. března 2010
Alan Wake: nešťastné probuzení
Preview pro xbox
Jak jednou řekl Stephen King, ani noční můry nemají logiku
Diskuze
sledovat diskuziAbyste mohli reagovat, musíte se přihlásit nebo se zaregistrovat.
Kaschul napsal 18. 5. 2010 v 11.21
Hra se mi jako celek velice líbí – hlavně ta atmosféra. Za atmosféru, jinakost a velmi realistické ztvárnění lesa bych hodnotil třeba i těch 9, jako většina velkých zahraničních novinářů. Je mi však jasné, že na hru se dá koukat i z jiných úhlu a tak by dostala třeba „jen“ 7. Hra je zbytečně moc akční a systém soubojů, který není špatný, tak intenzivní akci prostě neutáhne. Navíc mi připadá, že akce jen prodlužuje hrací dobu a nic se při ní nového v příběhu neděje. Proto mi hodnocení známkou 8 od Pavla Dobrovského přijde nejvýstižnější.
SkillJam napsal 15. 5. 2010 v 20.06
Tak sem zahrál první dvě epizody, nechci si to vyplácat hned na jeden zátach, a musim říct že zatim super. Ta hra je úžasná po všech stránkách, ale musim souhlasit s Pavlem. Je to čistě příběhová hra a když už příběh budu znát, nemám žádnej důvod ji hrát znovu, pokud teda nemá více konců (nejspíše ne). Ale to je asi jediná věc, kterou bych vytknul. Můžu doporučit všem, s podmínkou aspoň průměrného angličtináře.
Editováno: 23. 05. 2010 v 08.21
Slapstick napsal 15. 5. 2010 v 19.56
Tahle hra je neskutečná paráda, kterou ocení především milovníci thrillerů a hororového žánru obecně. Spousta narážek na nejrůznější filmy, knihy a jejich autory, k domu zajímavý přeběh a inteligentní dialogy. Alan je snad první hra, která dotáhla koncept epizodické hry k dokonalosti. Tohle vše navíc ve skvělé grafice. Opravdu není co řešit, pecka roku.
Kaschul napsal 13. 5. 2010 v 21.12
Nevíte čeho se bude týkat plánované DLC? Myslel jsem, že má hra vycházet po jednotlivých epizodách, ale když je to podle recenze ukončený...
Ursus napsal 10. 5. 2010 v 08.52
Kacafirek: Jenomže co jsem četl, tak Alan Wake nemá easy, má jenom normal, hard a nightmare nebo tak nějak. Takže tou střední je vlastně hard. Jasně lze si stěžovat na nízkou obtížnost, ale bylo by košér (a to platí obecně) zmínit například to, že hra má takovou a makovou obtížnost, ale že tam jsou nastavení a že s těmi ostatními se hra chová zase jinak. Pokud má recenzent pocit, že na nejlehčí možnou obtížnost, kterou ve hře lze zvolit, je pro něj hra moc jednoduchá, tak ať alespoň zkusí i tu těžší, a pak řekne v recenzi jasně, že i hard mi přijde moc lehký.
Editováno: 10. 05. 2010 v 08.53
Kacafirek napsal 9. 5. 2010 v 19.33
collector124: Asi protoze se ceka, ze budou hru hrat na normalni obtiznost? Kazdy alespon prumerne inteligentni clovek si odvodi, ze kdyz si da lehci oproti normalu, bude to jeste vic easy a kdyz tezsi, tak se pravdepodobne narocnost o neco zvedne.
collector124 napsal 8. 5. 2010 v 12.28
"A zde začíná zábavnost kulhat, protože žádný souboj není dostatečně náročný"
zaujímalo by ma na akej obtiažnosti to recenzent hral, pretože neverím že na nightmare obtiažnosti by boli súboje jednoduché. toto je problém snáď všetkých ktorí sa sťažujú na nenáročnosť hier. prečo to teda nevyskúšate na vyššej obtiažnosti?
SkillJam napsal 7. 5. 2010 v 21.53
Jestli je to s tou hrou takhle tak si počkám na Preowned od Gamu, jestli lidi nebudou mít chuť to hrát podruhý, tak se jich tam objevý určitě vela.
To ovšem nemění nic na tom že hra je velmi lákavá, těším se na ní a když to přirovnávají k Twin Peaks, tak to musí být skvělý zážitek.
Lord_H napsal 7. 5. 2010 v 20.59
Někde sem četl,že to má herní dobu okolo 16 hodin.
Po přečtení recenze to spíš vypadá na 10 hodinový skript.
Že by to byla stejná situace jak s Heavy Rain,která měla mít přes 1000 koncu??
Ale jinak ta hra vypadá po 5 letech celkem zajímavě a lákavě.
DLC´s not Dead
SkillJam napsal 23. 5. 2010 v 08.20
Tak co lidi už jste to někdo dohrál? :) Docela by se mi šiklo kdyby mi někdo pomohl s vysvětlením příběhu, nejsem zase tak hodně zdatnej angličtinář a trochu sem nepochopil ten konec a tak, jestli se někdo najde a vysvětlí mi celej příběh budu mu moc vdečněj (třeba na icq).