Scénárista z CDP: Zaklínač 3 není umění

Čas od času se rozběhne debata, zda jsou hry umění, či nikoliv, a aniž bychom vám chtěli cokoliv podsouvat, máme pro vás zajímavou úvahu šéfa scénáristů z polského CD Projektu. V souvislosti s portfoliem těchto vývojářů je jasné, že Marcin Blacha mluvil o Zaklínači, konkrétně jeho třetím díle, a jeho výrok vás možná překvapí.

S tvrzením, že o Zaklínači 3 nesmýšlí coby o umění, totiž střílí do vlastních řad, nejde však o výstřel od boku, ale o poměrně propracovanou odpověď, kterou poskytl novinářům magazínu Culture.pl v předvánočním rozhovoru. Blacha vysvětlil, proč ani hry typu Zaklínač nepovažuje za umění.

„Podobných úvah jsem se účastnil již mnohokrát, a i když jsem nikdy nebyl úplně přesvědčen, upřímně, nevím,“ zhodnotil obecný postoj hra vs. umění Blacha. Svoji myšlenku nicméně staví na tom, že ne všechny hry mohou být chápány jako umění a některé se tomuto statutu pouze blíží. „Vím, že hry jsou nedílnou součástí kultury, ale jsou i součástí umění? Myslím, že ano, ale ne všechny. Se Zaklínačem si nejsem jistý,“ řekl Blacha dále.

Hřebíček na hlavičku udeřil poté, kdy naznačil, že filmy nebo malby bývají řízeny od začátku do konce svými tvůrci. Kdežto ve hrách se oním ultimativním režisérem stává hráč, a až ten do značné míry ovlivňuje výslednou podobu hry, resp. její nedílnou součást, tedy vlastní způsob hraní. „Můžeme tvrdit, že umění je mnohem méně interaktivní než hry a hry pro změnu v první řadě nevznikají se záměrem, aby se z nich stalo umění,“ dodává Blacha.

Je to tedy onen nepřekonatelný důvod, proč i hráči bývají v podobných debatách hodně opatrní a sami cítí, že v porovnání s uměním, které sledujeme například v galeriích, je velký rozdíl? Anebo by se všichni měli řídit Duchampovým – i špatné umění je umění, stejně jako špatná emoce je emoce? Teď ještě určit, co je to špatné a dobré…