Transformers: The Game
Transformers u nás nikdy neměli příliš velkou tradici. Pravda, v dobách kapitalistického boomu byla polovina populace (ta s převahou testosteronu) bombardována reklamou roboty měnícími se v auta a polovina (ta s převahou estrogenu) růžovoučkými panenkami Barbie „opravdové od ... vy-víte-koho“. Jenže po počátečním boomu upadla víra v roboty v zapomnění a Transformers byli nahrazeni dalšími kulty. Za mořem je situace jiná. Dlouhá léta seriálů, filmů a comicsů vykonala své a roboauta se těší solidní fundamentalistické fanouškovské základně. Odtud vzešel i nápad blockbusterového megalomana Michaela Baye natočit filmový trhák, jehož hlavními aktéry by byla právě tato stvoření, jimž v žilách(?) koluje místo krve olej. Komu by se zdál tento nápad šílený, nechť uzří mánii, která se kolem filmu rozpoutala. A kde je mánie, tam jsou peníze. Herní producenti začenichali a máme tu multiplatformové Transformers: The Game.
Hrajem to na obě strany
Ve zkratce k příběhu. Tedy ne, že by se jednalo o přelomové dílo formátu Shakespeara - na Zemi zaútočí zlí roboti zvaní Deceptioni, které vede megazlý Megatron. Proti nim ovšem hodlá lidstvo bránit druhá skupinka robotů s vynalézavým názvem Autobots, jež vede ušlechtilý Optimus Prime. Karty jsou rozdány, bijme se, dokud poslednímu nedojde benzín. Kdo by čekal, že budete hrát buď za Autoboty, či si vyberete ze dvou frakcí, ten by byl zklamán. Sice máte možnost chopit se i odvrácené strany Síly, ale to musíte, i když nechcete. Mise se střídají mezi oběma frakcemi a musím říci, že to vžití se do jedné role neprospívá a neustálé poskakování v ději z jedné strany na druhou ještě více tříští již tak nejasnou linku vyprávění. Do hry jste uvedeni vskutku luxusním intrem a i když kvalita sekvencí mezi misemi klesne, je se stále na co dívat. Bohužel ne vždy ale navazuje mise logicky na cut scénu. Nakonec vám stejně zůstane v mysli jen „vymlať všechny protivníky a odemkneš si tak cestu dál“. Příběh prostě postupem času vezme ďas.
Úvodní tutorialová mise vás potěší, hra na vás pomrkává celou škálou možností, v kůži (plechu) Optima Prima probíháte/projíždíte volnou krajinou, masakrujete protivníky dobrovolně jdoucí na smrt na mnoho způsobů, co víc chtít? O to větší fackou pak ovšem bude první ostrá mise. Nikdo se vám nezmíní o možnosti vybírat si zbraně do jednotlivých typových slotů, ale zvídavý hráč si intuitivně tuto možnost najde a brzy ve hře zjistí, že je úplně jedno, jakou verzi kulometu si namontoval. Byť se hra tváří velmi komplexně, nakonec jsou zbraně rozděleny dle klíče „silná, ale pomalá – slabá, ale rychlopalná – supersilná, ale vystřelíte 3x – zasáhne víc oponentů, ale... „. K tomu připočtěte možnost bít oponenta vlastníma rukama a případně jej počastovat vržením blízko stojícího automobilu. Zní to skvěle, že? Bohužel není. Abyste mohli protivníka dostatečně účinně ponížit, musíte se nejdřív trefit, a to není ani trochu jednoduché.
Tref mě, když to dokážeš
Ovládání Transformers: The Game na PSP je prostě utrpení. Analogem běháte, tam je vše v pořádku, ale někoho napadlo, že vertikální pohyb zaměřovače umístí na trojúhelník a křížek. Budiž proklet a jeho potomstvo taktéž. Brzy zjistíte, že zaměřit takto robota, který se nachází dál od vás je zatraceně těžké. Když už najdete pozici, kdy trefujete jeho a ne okolí, pohne se vám a zaměřujte znovu. Hra sice obsahuje možnost targetu a zalockování protivníka, ale tato funkce dost hapruje a spoléhat se na ni nejde.
Velmi atraktivně zní možnost přeměny robota na auto, či letadlo. Nápad skvělý, zvláště poletování vás potěší, ale proč je proboha ovládání opět namapováno jinak? Než se přehodíte ze schématu robota na schéma auta, těch pár okamžiků se může ukázat nepříjemnými. K morfování ještě jedna poznámka – ve filmu skvěle vypadá přeměna, kdy se jednotlivé části přeskupují a nakonec z té metamorfózy vznikne robot/ auto. Tady udělá robot cink a během chvilky se složí, popřípadě i tato tristní animace vypadne.
Dalším problém se zaměřováním vytváří grafika. Sama o sobě není příliš hezká a byť se nedá říci, že by byla ošklivá, nejde hodnotit kladně. Problém nastává v městské zástavbě. Na displeji máte škálu šedé a hnědé a z té jednolité směsi se k vám blíží nepřátelé barvy červené, či šedé. Věřím, že na jiných platformách tento problém není, ale PSP je handheld a displej není monitor. Váš robot zabírá skoro třetinu výhledu a rozeznávat cíle, do kterých chcete střílet, se pak podobá pokusu rozeznávat jednotlivé ingredience pizzy na deset metrů. Natož zacílit s pomocí nablblého zaměřování. Nutno říci, že počítač nemá takový problém, a tak vlastně oponenty dobře poznáte dle perfektně mířených zásahů, které na vás jdou již v době, kdy maně tušíte, že „tam někdo je“. Proč nemohlo být zaměřování na analogu?
Procházka vozovým (růžovým) parkem (sadem)
Transformers jsou hrou velmi lineární a nároky na hráče nepřehánějí. Úkoly chodí jeden po druhém, zabloudit není kam a kdyby náhodou ano, skvělý automapping vám pomůže. Bohužel v linearitě se odráží i obtížnost. Ta je velmi nízká a pokud vynecháme autorské záseky, kdy po vás požadují jedno konkrétní řešení situace (a můžete se stavět na hlavu a taktizovat jak chcete, musíte použít ten jejich způsob), projedete hrou jako nůž máslem. Jedno, maximálně dvě odpoledne a konec. Replayabilita je skoro nulová, odemykáte pouze concept art, jedinou další šancí jak si zahrát je multiplayer.
Výsledným pohledem mohu zkonstatovat, že je Transformers opravdu škoda. Principy hry, ač nejsou nijak inovativní, fungují dobře a některé sekvence je radost hrát. Bohužel velmi nešikovný port na PSP hru sráží mocnými údery dolů. Takto z toho vychází rozporuplný počin s mnoha chybami, které ji stejně jako jinou filmovou adaptaci 300: March to Glory odkazují spíše skalním fanouškům, kteří snad ve své oddanosti ony nedostatky překousnou.
Verdikt
Další příklad toho, že než vychrlit hru k filmu v jednom multiplatformovém paklu, je lepší ji nejdřív pořádně odladit. Takto upadne v zapomnění dříve než dojedou titulky v sálu. Zbytečně promarněná šance.
