Race Pro

Studio SimBin se po hitech jako GTR, GT Legends a Race vůbec poprvé pustilo do testování vod na konzolích a otáčí klíčkem v zapalování zbrusu nové hry Race Pro. Hned na začátku je nutno varovat všechny, kteří si kdy blahem uchrochtli nad jízdním modelem v Need for Speed či Project Gotham Racing. Dokonce i takoví profíci, kteří už prubnuli Gran Turismo a Forzu Motorsport a libují si v tom, jak dobře zvládají zatáčky, by se měli mít před Race Pro na pozoru. Jedná se totiž o dosud nejvěrnější převedení pocitu jízdy v závodním autě, jaký kdy byl a na velice dlouhou dobu pravděpodobně i bude na konzolích k dostání.

Profilaci „profesionální hry“ splňuje Race Pro každým coulem. Stačí pohled na úvodní menu a je vám jasné, že tady se naprosto vědomě zapomnělo na jakékoliv moderní cukrbliky a efektní animace, neboť je vám servírován pouze seznam položek, z nějž si vybíráte. A výběr to není nijak široký. Asi nejzajímavější volbou bude pro mnohé režim kariéry, ovšem i ten vás zaskočí svou strohostí. Závodíte, odemykáte si nová vozidla, nové tratě, přestupujete ze slabších kubatur na výkonnější monoposty a během toho utahujete každý šroubek v motoru. Ladění vašeho vozítka je skutečně tou největší zábavou v celé kariéře. Ačkoliv dostáváte prakticky každou chvíli nové stroje (jejich počet je skutečně úctyhodný a nabízí prakticky všechny významné značky, včetně několika pro běžného smrtelníka naprosto nedostupných závodních speciálů) a proháníte se po celkem třinácti tratích, jež jsou přesnými kopiemi opravdových závodních okruhů, není nic lepšího, než se svým sice o třídu nižším, ovšem poctivě upraveným speciálem vládnout celému startovnímu poli a na konci shrábnout sladkou odměnu v podobě věnce z bobkového listu. Stejně tak multiplayer je na přesnost velice náročnou záležitostí a není možné se potácet od jedné strany obrubníku ke druhé a doufat v solidní umístění. I přes hned trojnásobnou (online, link, hotseat) dávku závodění ve více hráčích tu ale chybí jakékoliv důvody k závodění, kromě zprofanovaného „pocitu z jízdy.“

A zde se dostáváme k prvnímu velkému kameni úrazu. Autoři totiž zcela očividně cílí jen a pouze na opravdové milovníky závodění. Je sice pravda, že pocit z jízdy je naprosto dokonalý a hlavně na nejtěžší obtížnost představuje skutečnou výzvu, ale na rozdíl od již zmiňovaného Gran Turisma, kde byl jízdní model také velice reálný, je prakticky nemožné, aby si Race Pro užil normální člověk, který zapne konzoli jednou týdně, aby si zajel pár okruhů. SimBin totiž ve své snaze vytvořit tu nejlepší závodní simulaci zašel tak daleko, že jste prakticky nuceni, abyste hráli na nejtěžší obtížnost, protože právě z toho, že svým uměním a pečlivým vyměřováním nájezdů do zatáček přechytračíte všechny soupeře, budete mít pocit uspokojení. Samozřejmě je možné si zapnout nejrůznější pomocníky, kteří závod odjezdí prakticky za vás, ovšem tím vlastně popíráte důvod, proč jste si tuhle hru koupili.

Dobře, jízdní model je přehnaně realistický, menu vypadá jako vybrakovaná prodejna pečiva v době nedostatku pšenice. Možná si říkáte, že by problém nízké atraktivity pro běžného konzumenta mohlo vyřešit excelentní grafické zpracování. Poněkud překvapivě ale opět narážíme hlavou na solidní vrstvu kamene. Tedy, ne že by grafika byla vyloženě špatná, to ani náhodou. Ovšem prostředí, v němž se závody odehrávají, je neskutečně sterilní. Nic se neděje, v drtivé většině případů zejí přilehlé tribuny prázdnotou a ani prolétávajícího vrtulníku, tak klasické propriety většiny závodních her, se zde nedočkáme. Auta samotná vypadají sice velice slušně, ale bohužel dojem z nich je pokažen až nadměrným množstvím grafických kiksů, které souvisí s optimalizací. Pokud se na scéně totiž sejde více než jeden vůz, je velice pravděpodobné, že ostatní začnou „proskakovat.“ A proskakováním je myšlena situace, kdy vy jedete uprostřed silnice, vedle vás jede další auto a najednou lup! Vedle jedoucí auto skočí dopředu o půl metru. Vězte, že i kdybyste byli ti nejzapálenější fanoušci motorismu, tak tohle vám stoprocentně zvedne mandle. Příliš slavné to není ani se zvukovým doprovodem. Je sice hezké, že se autoři na oficiálních stránkách chlubí tím, že každé auto zní tak, jako jeho reálný předobraz, ale předpokládám, že naprostá většina lidí není schopna poznat rozdíl ve zvuku motoru Hondy a Renaultu, natož aby jinak znějící motor brali jako klad. A vzhledem k tomu, že v SimBinu pracují zřejmě samí suchaři, tak samozřejmě můžete s přehledem zapomenout na jakýkoliv hudební doprovod, který by vám zpříjemňoval klidně i několik desítek minut kroužení po okruzích. Alespoň že byla zaimplementována podpora dashboardového přehrávače hudby, takže tento problém se dá částečně eliminovat.

Aby ovšem nedošlo k omylu, Race Pro rozhodně není špatná hra. Potenciální zájemce je však třeba varovat před tím, že hra dělá všechno pro to, abyste se s ní neskamarádili. Její perfektní zvládnutí určitě není záležitostí dní, dost možná ani týdnů, ale určitě měsíců. Samozřejmostí je také doporučení k zakoupení volantu, neboť ačkoliv se dá pohodlně ovládat na analogových páčkách, jízdní model k němu láká minimálně všemi dvanácti válci, ale opravdoví fanoušci si pravděpodobně ten svůj vybalili z krabice v den, kdy bylo Race Pro oznámené, a od té doby toužebně očekávají, až se herní DVD roztočí kosmickou rychlostí v mechanice jejich Xboxu 360. Není žádného sporu o tom, že svého zákazníka si Race Pro najde. Stejně jako si svého zákazníka najde simulace popeláře nebo kapitána jaderné ponorky. Jestli však máte v oblibě spíše závodní hry akčnějšího ražení a v kapse se vám válejí lístky ze včerejšího kina, kde dávali Rychle a zběsile, raději se opravdu poohlédněte někde jinde.