Dead Rising Recenze Dead Rising

Dead Rising

Farid

Farid

31. 10. 2006 23:49 10
Reklama

Do tradice zapadá ústředním zombijským tématem, plným groteskní brutality, potoků krve a utrhaných končetin, kterého jsme si užili už zdánlivě dosyta, ale nic nás neodradí v tom, abychom byli k němu znovu neodolatelně přitahováni. Zombie jsou totiž zcela jiným typem nepřátel než všichni ostatní (náckové, orkové, gangsteři, příšery...). Disponují agilitou zfetované želvy a inteligencí bublajícího bahna, ale ve velké mase je jejich síla, což je prvek, který je v Dead Rising zpracován dosud nejpřesvědčivějším způsobem. Zombie rovněž neznají soupeře co do své „splachovací mentality“. Vyrazíte je dveřmi a vrátí se oknem (doslova, jak si jistě vybavují hráči Resident Evilu 4, i když tam nešlo o čistokrevné zombie). Zpřerážíte jim nohy, usekáte ruce a stejně se v tratolišti vlastní krve budou plazit, aby se vám zakously alespoň do paty. Dead Rising je však současně akce mimořádně vynalézavá, pokud jde o bourání zažitých představ. Nejde zdaleka jen o fakt, že proti očekávání není ani trochu hororem jako spíše kousavou (vážně!) alegorií konzumní společnosti v nejpřímočařejší možné inspiraci Úsvitem mrtvých George A. Romera. Jde spíše o způsob, jakým nakládá s obecnou herní strukturou.

Všechno je zbraň

Základní situace: jste fotoreportérem na volné noze, který dobrovolně vstupuje do obrovského shopping centra okupovaného tisíci (a stovkami současně zobrazovanými) zombiemi, aby zde ulovil svého životního sólokapra. Obchodní galerie je zpracována do nejmenších detailů a obsahuje desítky ba možná stovky krámků se vším, nač si jen vzpomenete. Přesně to místo, kam unikají znuděné městské rodiny od nedělní prázdnoty za „kulturou“. Porozhlédněte se po regálech a uvidíte nekonečné množství předmětů, kterých se můžete chopit. Některé věci lze sníst (a doplnit si tak zdraví), do jiných se lze obléci (prostě jenom proto, že masakrování šourajících se oživlých mrtvol v koňské masce má taky svoje kouzlo). Ale většina předmětů denní potřeby může posloužit jako zbraň. Urážet hlavy golfovou holí se nabízí tak nějak automaticky, ale využití nákupních vozíků, porcelánových talířů či sekaček na trávu v sobě skrývá kouzlo nepoznaného.

Pískoviště

Zdaleka nejodvážnějším designérským rysem hry je ovšem její totální otevřenost. Hned na začátku si všimnete několika tradičních herních mechanismů, jsou tu elementy jemného RPG (levelování spojené s nárůstem schopností a výdrže se děje skrze sběr zkušenostních bodů, které získáváte zachraňováním přeživších jedinců či pořizováním co nejzajímavějších fotografií). Jenže absolutně nic vás nenutí, abyste se o vývoj své postavy skutečně starali. Potkáte babičku v zoufalé situaci? Můžete s ní dát řeč a pak jí klidně nechat na pospas mozkožroutům, nic se nestane. Dead Rising také obsahuje prvky adventury. Na začátku jste seznámeni se stromem případů, které můžete (a opět taky vůbec nemusíte) řešit. Napadá vás srovnání s nepovinnými úkoly v GTA? To je jistě trefný příměr – protože Dead Rising má skutečně mnohem blíž k otevřené městské akci než k sevřenému survival hororu typu Resident Evil. Jenže jeho autoři jdou ještě dál. Máme tu totiž jakýsi hlavní příběh komunikovaný skrze vysílačku a úkoly zadávanými hlavními NPC postavami. Jenže víte co, vy se můžete na pípání vysílačky klidně vykašlat a jít si vlastní cestou. Čili nejste nuceni sledovat ani vedlejší úkoly ani hlavní příběhovou linii. Pokud tedy nejste dostatečně disciplinovaní, hra se promění v pouhý simulátor (nutno dodat že mimořádně zábavného) vraždění zombií na sto způsobů.

Sraz na střeše

Na rukou máte hodinky a hned od začátku víte, že za určitý počet hodin se musíte dostavit na střechu shopping centra, aby vás zde vyzvedl najatý vrtulník. A tento reálný čas vám běží, ať děláte co děláte. Můžete ho „promarnit“ rozřezáváním davu zombií motorovou pilou (dlouho jsme neviděli nic tak legračně brutálního!), nebo se můžete pečlivě věnovat řešení příběhových úkolů. Zemřete-li a vrátíte se na uloženou pozici, uniklý čas je stejně fuč. Je prostě nezastavitelný a vy ve hře prožijete jen tolik, co stihnete. Minete-li nějaký úkol, nějakou misi, tak hru prostě dokončíte, aniž byste jí viděli. Tenhle poměrně drastický systém je navíc ještě umocněn možností ukládat do jediného slotu. Buď si smažete dřívější pozici s vědomím, že některé příležitosti jsou nenávratně ztraceny, nebo riskujete krk dobrovolným odmítnutím savu. Žijete tak v neustále panice, že vám někde něco uniká a že se váš čas krátí. Je to podobné, jako když jste pár hodin před zavíračkou v obrovském lunaparku a nemáte vyzkoušené ještě spoustu lákavých atrakcí. Je to velmi zajímavé a od autorů, jak už bylo řečeno, odvážné schéma. Tady vás nikdo za ručičku nevede, máte naprostou volnost, ale jen tři dny herního času. Save systém se může zdát omezující, ale ve skutečnosti je logickým důsledkem tohoto inovačního schématu. Hráče zvyklé na tradiční pojetí to bude nepochybně znervózňovat (přiznávám, že mezi ně patřím), ale nakonec musí akceptovat konzistenci principu otevřenosti a faktu, že tady každý nese sám za sebe zodpovědnost.

Kvalitní řemeslo

Frustrace by zřejmě převážila, nebýt opravdu výjimečného zpracování herních mechanismů. Fyzické souboje jsou nejen díky škále zbraní tak pestré, že ani po hodinách vás neomrzí. Stále se budete pídit po nových, ještě atraktivnějších způsobech, jak devastovat tisícihlavý dav umrlců. Navíc s růstem zkušeností získáváte celou řadu speciálních chvatů, které dále udržují bojový model svěží. Zpracování lokace je naprosto brilantní a přesné. Dokážeme si představit, že někdo stráví hodiny času jen zevlováním po obchodech (stejně jako to ostatně činíme o těch víkendech). Anebo si můžete prohlížet zombie. Pravda, jejich variabilita není nekonečná, ale v žádné jiné hře jsme neviděli tolik různých typů, technicky vzato jednoho a téhož, nepřítele. Pocit, že hledíte na klonovanou armádu protivníků, tak typický pro masové bojovky stylu Dynasty Warriors, se vás tady nikdy nezmocní.

Opakování matka moudrosti

Striktní časový mód skutečně doceníte, až hru poprvé dokončíte. Najednou si totiž uvědomíte, že se můžete do toho pustit okamžitě znovu a zažít spoustu nových věcí, věnovat se zcela jiným činnostem a řešit docela jiné případy a mise. Bez chyb se to ovšem bohužel neobešlo. Velmi diskutabilní je ovládací model first-person střelby, kterou sice nepotřebujete moc často ale jako na potvoru zrovna v rozhodujících okamžicích. Míření je pekelně namáhavé a nepřesné, v důsledku i proti zcela základním nepřátelům šíleně nervózní. Půjdete-li po příběhu, utkáte se několika bossy, kteří jsou vysloveně zklamáním – kombinace stereotypního designu a frustrace je nejhorší ze všech. Diskutabilní jsou také drobnosti jako nepřesvědčivé „plození“ zombií v některých lokacích. Mohly by mít alespoň tu slušnost, aby se z ničeho nic nezjevovaly dva metry za vašimi zády. Občas také dokáže naštvat umělá inteligence (či spíše její absence) u přátelských NPC postav. Skočí vám rovnou do rány a pak ještě vzteky kopou kolem sebe...

Přesto zůstává Dead Rising jedním z nejvýjimečnějších Xbox 360 titulů na trhu, jehož koupi vám, pokud máte jenom trochu rádi chytré akční hry a netrváte na tom, že všechny zombijské tituly se musí držet pravidel usatnovených Resident Evilem, můžeme doporučit. Navíc je to typově a technologicky hra, kterou si při nejlepší vůli na starém Xboxu nebo PS2 nelze představit jako uskutečnitelnou.

Dead Rising
Xbox Xbox 360

Verdikt

Zombijská akce, jakou jste dosud nepoznali. Do hororu to má daleko, ale panickou snahu přežít to povzbuzuje neomylně.

Co se nám líbí a nelíbí?

Odvážný a originální herní design, velmi pestrá a vždy zábavná akce, silná motivace mnohonásobně opakovat
Ovládání ve first-person režimu, slabé bossovské souboje, AI pomocných postav by zasloužila lepší péči
Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama